Leden 2017

Kdo nic nezkusí, neselže

20. ledna 2017 v 22:45 | misschien
Teoreticky jsem už dlouho neměla tak dobré výchozí podmínky. Prakticky se bojím, že selžu. Nevím, jak bych se lízala z dalšího selhání. Ale mám nějaké svaly. Aspoň to předpokládám. A taky dost tuku. To vím. Ale mám svaly. 4,5 měsíce plavání třikrát týdně muselo i vegetariánovi nějaké svaly pustit. Takže když se teď dám na něco náročnějšího, aerobičtějšího, dynamičtějšího, tak bych to nemusela odnést bolestí všeho. Navíc budu kompenzovat plaváním, což také pomůže. Anebo jsem definitivně mimo soutěž? Jak moc tělo a kosti změní sedm let hladu a přecpávání? Nebo je moje tělo ten milý držák a potvora, co mě i přes veškerou snahu dovleče ke zkouškám?
Selhání. Teoreticky jsem nikdy neselhala. Má školní kariéra plní předepsané body jeden za druhým. Prakticky selhávám neustále. Jak to dopadne, když se to nepovede? Mávnu nad tím rukou? "Půjdu dál." Nebo to zase něco odstartuje. Další šílenství? Zvládnut bolest? Bolet to bude. Dokud to budou svaly, bude to ok. Klouby by byly horší. V Nizozemsku a měsíc po návratu z něj jsem byla jako stařena. Kolena z něčeho v háji. Teď si libuji, když si dokážu dřepnout.
Ale chci to už dlouho. A má to perfektní načasování. Do zahájení bruslařské sezóny je ještě daleko, ale když zvládnu teď pět týdnů toho, tak bych mohla být schopná i začít běhat.
Běh. Vždy z něj bolela kyčel. Vždy třikrát, když jsem to zkusila. Jednou jsem vydržela dlouho. Ale potom přišla volba - buď víc jíst, nebo přestat. Některé volby jsou snadné. To už bylo dávno. A stejně nejsem o nic dál.
Budu muset jíst jinak? Teoreticky bych měla. Bílkoviny. Nádhera. Ty v mandarinkách nejsou. A mandarinky a jiné citrusy (kvalita mandarinek se zhoršuje), jsou důvod, proč se držím od sladkého dál. Ořechy také nejsou nejlevnější. Nemohu si dovolit se vyřadit z provozu. Ale asi to chce zkusit. Zkusit a nemyslet na následky. Doufat ve výsledky. Prostě to udělat. Nějak to dopadne. Šance je 50:50.
Věřit sama sobě je těžké. Takže to zkusit bagatelizovat. 30 minut denně ti nic neudělá. Jen to zkus. Je to jako s Duolingem. A vidíš, jaký jsi udělala pokrok.

Člověk

14. ledna 2017 v 20:13 | misschien
Kontakt s lidmi bolí. Založil si ruce a vyprávěl o otci. Vždy vypráví o otci a nikdy o matce. Vyprávěl. Mluvil. O dvou kouscích ze života. Bylo to příjemné. A bolelo to. Společné prázdniny s otcem. Nádech. Výdech.
Probudit se a ležet. Neodcházet. Čekat. Jde to. Když se člověk připraví. Aplikace na opakování slovíček v telefonu. Uplácím svědomí. Někdo živý vedle mne.
Už jsem byla připravená. A milejší. Když mě v noci vzbudil a chtěl znovu. Konečně došlo na rány. Kontakt s lidmi bolí.
"Já jsem ti to neříkal?" Překvapená. Ne obsahem sdělení, ale tím, že si myslel, že mi něco řekl. Mluvíme málo. A proč taky. Co je důležité, není ke sdílení. Mé snažení se bez toho může jevit jako banální.
Sestřička možná skončí se školou. Nevadilo by mi to. Otázkou je, zda budu zpívat, pokud nálada doma nebude optimální.
Vždy se ptají pozdě. Po roce si pan otec všiml. Zvláštní. Jako bych v létě nebyla čtyři týdny doma. Nemá cenu rozrývat pro ně zbytečně minulost. Když ani jim se do toho nechtělo. Nešikovnost jako lež, kterou chtějí.
Budit spícího dvakrát za noc vyžaduje strategii. Pozitivně naladit. Otázkou. Proč o citech? Ještě příliš v polospánku, aby mi to myslelo na nezávadnou odpověď. Naštěstí se i mručení dá vykládat různě. Kontakt s lidmi vzbuzuje otázky.
Mám spoustu fotek cizí země. Mám spoustu prázdných fotek. Bez lidí. Být s lidmi nebo ne? Neumím to, nechci to, toužím po tom, dokážu to? Nenechat je jít pod oranžovou slupku. Pod pomerančovou kůži. Proč druhé děsit svými pseudobývalámiproblémy? Protože bez nich jsem povrchní a banální.
Pod vlivem zkouškového. Načíst pár postupů, aby se citíla míň neschopná. Nedočetla ani první. Slušné holky takové věci nečtou. Jenom je dělají.
Bolí svaly na nohou. Jako dělat dřepy. A lýtko. Ztuhlé z křeče. Ve chvíli, kdy už nevadila. Krk. Tentokrát si špinil ruce. A trochu obličej. Ta poslední se mu povedla. Kontakt s lidmi bolí.
Videa ledních medvědů. A štěňat. Ve tři v noci. Kontakt s lidmi ukazuje nová zákoutí absurdity.

Kontakt s lidmi. Kontakt s člověkem. Člověk by chtěl víc. Zatvrdit se. Je těžké. Těžší nebo snazší? Vrátit se k papírům. K textům. Ke slovům. Lidé nejsou důležití.