Vždycky můžu přestat plavat

2. listopadu 2016 v 22:39 | misschien
Na klábosení o tom, že mám málo času, měla jednoduchou odpověď. "Tak pusť plavání." Jak dlouho bych bez něj vydržela? Tento týden je to lepší. Minulý mi ta propast mezi pondělkem a čtvrtek při-padala příliš hluboká.
Vstávám, sprchuji se, měním si denně prádlo, nedívám se do rána na seriály, nespím dvacet hodin denně. Jak dlouho bych vydržela na suchu?
Tři hluboké dny, dva mělké škrábance. Za dobu v Praze, ve škole, v práci, jsem toužila po krvi víckrát než v Nizozemsku. A víckrát jsem to dotáhla do barevného konce. Jenom mi to bylo málo. Tak opatrná. Nepřetnout nic, co nemám. Stále stejná místa. Slunce. Aspoň nerozšiřovat operační oblast. Neřezat hluboko, aby se rána neotevřela. Z mělké nic neteče. A když, tak málo. Pomalu upouštět strach, zmatek, únavu, bezmoc.
Prostě si škrtni endorfiny. Ušetříš čas i peníze. Proč nenavrhne ať pustím některý předmět. Ať chodím míň do práce. Ať si s ní netelefonuji. Vždy mám škrtnout dobrovolné. Jenomže v určité fázi může být jejich škrtnutí to poslední, co uděláme.
Občas mám pocit, že už se nemůžu spolehnout na svou hlavu.
Možná jsem opravdu zrůda. Kterou musí člověk zmlátit, aby z ní dostal trochu lidské touhy po roz(m)nožování. Nebo z ní vytloukl ironii se kterou se na ten proces jinak dívá. Cynici se nemnoží.
V průhledné konvici vařila voda. Červené světlo. Oslazený bílý čaj. Německý film s titulky. Kašel. Ráno potřeba odejít. Nechtěná krev. Svědění znamená hojící se odřeninu nebo rašící chorobu? Mluvil. O svém otci. Jak ho nakonec nepřijel vyzvednout, i když mu to slíbil. Bylo to nedorozumění zapříčiněné třetí stranou. Otcové, kteří nikdy nepřijedou. Dva dny v Praze, proč se vidět s dcerou.

Wat de mensen ook niet meer kunnen (of willen) is te trachten elkaar te begrijpen en (daaruit voortvloeiend) elkaar te helpen. [...] Ik heb er rust mee, dat dat niet bestaat, maar ik heb geen behoefte om nog langer mijn leven daardoor te laten verpesten.
Oorschot biografie 340-341
 


Komentáře

1 Sabi | E-mail | Web | 2. listopadu 2016 v 23:00 | Reagovat

Moc smutné :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.