Jsem to já?

26. října 2016 v 22:21 | misschien
Zase vězeň vlastní hlavy. Bezdůvodného pocitu strachu. Ne panika, ne děs, ale strach. Těšení se na něco a vědomí, že tak to nemá být. Užívat si všechny dny, ne jen pár hodin. Závislost na plavání. Strach. Jak přežít dny bez něj. Nedaří se moc dobře. Hlava se topí a nejde zastavit. Únava. Touha po A'dam. Místo, kde jedinou povinností byla škola. Stíhat práci a školu. Už to bude lepší. Jen dva dny v týdnu. Přesto je to hodně. Pro mě je to hodně. Někdy bych si dala kávu. Ale když si dám kávu, tak si můžu dát i panáka. A po alkoholu, odpoutání od myšlenek, toužím moc často. Příliš na to, abych si byla jistá, že to ovládnu. Takže bez kávy. Nedokázat usnout, neochotně vstávat. Bez důvodu. Vymyslela jsem si pro ostatní tolik životních cílů, až žádný nemám. Chtěla jsem být normální, poslední dny si tím nejsem jistá. Nejtěžší je pochopit a ovládat sám sebe.
 


Komentáře

1 stuprum | Web | 27. října 2016 v 0:35 | Reagovat

Ovládni mě! :)

2 bludickka | E-mail | 1. listopadu 2016 v 15:18 | Reagovat

Alkohol? Tak to tě opravdu nepoznávám :) Já už na alkohol kdovíjaké chutě nemám. Ale to odpoutání od myšlenek!! To by byla meta vytoužená!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.