Duben 2016

Zdál se mi sen...

4. dubna 2016 v 21:21 | misschien
Jednou to dokážu. Budu sedět v křesle u okna, v teplém svetru, v ruce budu mít hrnek čaje a na klíně talířek s pár kousky cukroví. A budu je ujídat při čtení knihy, klidně, užiju si je a až bude talířek prázdný, tak si toho skoro ani nevšimnu. Bude to prima pohodové odpoledne s knihou a čajem. Budu se soustředit na děj a příjemné ale ne nezbytné teplo z hrníčku. Nebudu myslet na krabice se spoustou cukroví, které mám za zády. Nebudu potřebovat sníst ho všechno najednou. Dokážu přestat jíst až se budu cítit sytá. Budu schopná rozlišit hlad a chuť. Jídlo bude způsob jak přežít a ne důvod k tomu. Nebude to řešení problémů, bude to přirozená denní součást života. Ani odměna, ani trest. Bude to v pořádku. Dám si k snídani chleba se sýrem a po obědě budu mít problém vybavit si, co jsem vlastně snídala. Budu jíst s lidmi. Zajdu si s nimi na večeři do restaurace aniž bych předtím nebo potom posvačila tři čokolády a vajíčkový salát.
*příšerně motivační nálada
pět dní s hvězdičkovým jídlem
je to jen měsíc
nechci to zkopat, nesmím to zkopat
Protože věřím na happyend.
Nemyslet na ty nepodařené pokusy. Teď se daří. Vydržet.

A taky počítám. A čekám. Protože do odjezdu zbývají už jen čtyři a půl měsíce. Už teď se mi nechce vracet. Bojím se odjezdu. Čekám, kdy přijde ten zlom. Abych se těšila zpátky.
I přes ty anglické učebnice a to, že se občas hodina přeci jenom trochu táhne. Netikám. Nevím, jestli je to pochopitelnou trochu únavou nebo tím, že se školy nebojím. Že zátěž odpovídá mému času. Trochu vydechnout. Nabrat síly. Začít se usmívat.

A naučit se potřebnou slovní zásobu na diskuzi s mými spolubydlícími.
Smrad v koupelně? Pootevřu okno. Stále smrad? Otevřu ho dokořán. #vysokoškolské naděje národů
Jsou vlasy v odpadu ve sprše? Odsunu je o metr vedle.
Je na záchodě koš? Hodím ruličku od toaletního papíru na zem. (poslední skóre 7:0)
Kafe plesnivějící v hrnku.