Říjen 2015

Život je změna?

9. října 2015 v 23:35 | misschien
Macarena
19. prosince 2010 v 13:07 | Krutá
Cukání v nohou. Neustálé bezděčné pohyby. Pobrukování, zpěv, tanec, dobrá nálada, nedokážeš usnout. Úprk. Zběsilí úprk před tím, co přijde.
Jak dlouho jsem to nezažila? Půl roku. Odhaduji. To bylo období, kdy jsem se jen přejídala. Ale jak má tělo reagovat na nenadálý příjem energie, když žije pět dní jen na mléčných koktejlech? Vím, jak to skončí. Víš to ty? Tělo pět dní nepřijímá potravu, nejpozději ve čtvrtek se ti pročistí střeva. Ta úleva, břicho se stává plošším, ty jsi v poledne unavenější, a pak se najíš. Musíš. Tentokrát musíš, výjimečně nechceš. A o den později? Ještě nic z té spousty jídla nešlo ven. Z břicha je balón, ty jsi veselá, máš v sobě tolik cukru, tolik energie! A víš, co přijde. Deprese, zácpa. Za dva dny máš nahoře tři kila. Začneš znovu, ale tentokrát se blíží Vánoce a slib. Po novém roce se mi to konečně povede. Musí.

Dostala jsem se daleko. Za těch pět let. Teď jsem několik dní jedla, jak na tom budu zítra netuším. Rovnice platí. Bohužel. Na školu jsem ani nesáhla. Ale nejíst je nějak obtížnější. Co může být špatného na tom, že se dám těstoviny s rajčatovou omáčkou. U mě asi všechno. Touha vést normální život a skutečnost, že to asi nejde. Sestřiččin článek o vlastní svatbě. Pan otec, který opravdu nepřijel.
Zítra začneme odpočítávat
31. prosince 2010 v 11:49 | Komedie

Dovolím si použít ten výraz, ačkoliv jakékoliv sexuálno mi připadá nechutné a odporné. Někdy si přeji, aby mě někdo objal. Aby to byl muž, metr sedmdesát, který tráví hodinu denně v posilovně. To je vše. Žádná slova, žádný jiný pohyb, jen se přivinout, ucítit vůni aviváže a vědět, že teď, na chvíli, mohu vydechnout. A pak zase brečím. Nedokážu si však představit doteky někoho známého. Nejde to, jako by mi ti skuteční museli nutně ublížit. Což je vlastně určitým pokřiveným způsobem pravda. […]Létala jsem. Po ránu jsem hýřila energií. Nevěděli proč. Ale když se naučíte využívat veškerou spánkovou energii, a pak najednou opět snídáte, není se čemu divit. Říkají kokain, říkám cukr.


Protože sny a ideály jsou jaké je chceme. Proto odmítám zkoušet skutečnost. A aspoň jednou rány na kůži a ne na duši.

Lotr intelektuál

5. října 2015 v 7:38 | misschien
Nejdřív to byl dobrý vtip. Potom oblíbená hláška. Následně obyčejná věta. Pak se do hlasu vloudila hořkost. A nakonec to stejně nebyla pravda. Pan otec za mnou do Prahy přijede až na promoce. Ale pořád ještě může překvapit.


Absence pozitivních důsledků

4. října 2015 v 21:58 | misschien
Automaticky to vycítí. A začnou se stahovat. Nejdřív lísání u nohou, otírání o obličej a naposled dokonce kočičí berany duc místo úprku. Potom filosofova otázka, jestli mám ráda kočky a zda bych nechtěla kotě. Další den v práci nedorazila slečna na noční, protože musela hlídat kočku, která byla na kapačkách. O den později se jí druhá svěřila, že dostává každou hodinu od přítele zprávu o stavu kočiček. Kočka pod stolem v lekci o předložkách, druhy ryb v té o jídle. Cestou do školy poslech Malé dámy a kočka sedící před knihovnou. Dívá se na mě a vyzývavě mrská ocasem. Ale ony se pletou. Možná budu bezdětná stará dáma, ale s čápem. Nebo malým pštrosíkem, který bude běhat po stole a klovat mi do klávesnice. Také by to mohla být veverka. Ale z ní by bylo moc nepořádku.