zrychlit

26. srpna 2015 v 7:13 | misschien
Svým způsobem je to krásné. Teplo. Energie. Ve středu v šest hodin ráno. V úterý v jedenáct v noci. Nepřerušovaný spánek. Teplo. I když venku třeba moc není. Energie a schopnost si povídat. Budu mluvit o barvách. Většinu dnů trávím v bílé místnosti, s modrou podlahou. Lidé mají modré či zelené pláště a bílé síťky na vlasech. Slečny se liší úpravou nehtů. Modré, fialové, růžové. Tento týden mám zatím jen růžové. Je to krásné. Pocit tepla. Pocit bytí.

Adrenalin. Cukr. Topí se v cukru. Sedí na karimatce. Po ranním cvičení. S kruhy pod očima, ale živá. Víc než jindy. Malá knížečka v ruce. Černý diář. Nejnebezpečnější bývají po ránu, plní odhodlání, plní plánů, s plným žaludkem a touhou něco dokázat. Posunout se na vyšší level. Protože současný už není výzva. Protože současný už nestačí. Protože si chtějí dát dárek k svátku. Trhnout nějaký rekord. Dokázat si, jak moc jim na sobě ne/záleží.

Nechci rekordy. Jsou nebezpečné. Člověk by si na ně mohl zvyknout. Náměstí. Únor. Mráz. Jejich výhodou je, že se nestarají o důsledky. Jsem zase o kousek dál. O kousek míň motivace udržet se někde výš.

Myška u kachličkové stěny. Hrabe, hrabe packami, aby se dostala nahoru. V jednu chvíli se zachytí drápkem do spáry a vypadá to, že se tam udrží. Jenom přežít stávají rány. "Nechci." "Přijedeme v pondělí. Odjedeme ve středu." "Potřebuji nocleh ze středy do pátku." Potom přijde poslední a ona sklouzne dolů. Nakonec se rozhodne skočit. Proč žít ve výškách. "My sháníme další klienty." Směje se plná sil. Jíst pět dní. A potom krásně zešílet. Protože lidé plní sil moc mluví, moc se usmívají a moc hrají. Nesmí. Je normální. Šílený smích nemá u pásu co dělat.

V jednom městě. Jeden malý bar. Ve kterém jí naposled někdo pomohl z kabátu. Ve kterém za ni zaplatil čaj. Kde to ještě mělo nádech budoucnosti. Udržitelnosti. Před tím, než si začala hrát. Než si začal hrát on. Už nehraje. Ticho na obou stranách. Protože pro ni slova znamenají ještě méně než činy. A on o jiných věcech nemluví.


Přesto ho potřebovala. Když cítila ty rány. Nechce.Prostě nechce. Prostě to není důležité. Bude normálně v práci. A kdyby to byl technický obor? Bylo by to potom důležité? Na to jí nestačí dýchat. To chce rekord. A rány. Muže, který je rozdává. Který škrtí a ne vždy ví, kdy přestat. Který způsobuje bolest i když by chtěl působit slast. Není. Bez kabátu. Bez čaje. Bez baru.



Když největší štěstí cítí u oranžových slovíček. Když Kočce vysvětluje nizozemskou gramatiku. A kocourek vyskočí na stůl a otírá se jí o tvář. Jí, před kterou děti pláčou a zvířata utíkají. Kočka by jí neměla platit za oranžové hodiny. Ona by jí měla platit psychoterapii a lekce němčiny. Sein se čte jako sain.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.