Srpen 2015

zrychlit

26. srpna 2015 v 7:13 | misschien
Svým způsobem je to krásné. Teplo. Energie. Ve středu v šest hodin ráno. V úterý v jedenáct v noci. Nepřerušovaný spánek. Teplo. I když venku třeba moc není. Energie a schopnost si povídat. Budu mluvit o barvách. Většinu dnů trávím v bílé místnosti, s modrou podlahou. Lidé mají modré či zelené pláště a bílé síťky na vlasech. Slečny se liší úpravou nehtů. Modré, fialové, růžové. Tento týden mám zatím jen růžové. Je to krásné. Pocit tepla. Pocit bytí.

bezcený výkon

24. srpna 2015 v 0:55 | misschien
Jedu vlakem s oranžovými závěsy. Nejoranžovější věc toto léto. Tento podzim. Tuto zimu. Nemůžeme chtít vše. Lepší je nechtít nic. 1 cuketa, 3 okurky, 2 krabice rajčat, 1 dýně, 1 červená řepa, kilo jablek, sáček česneku, švestky a nektarinky, hrozny, 2 sklenice pečených rajčat, 1 sklenice domácího kečupu, 2 sklenice domácí přesnídávky. Láska domova.

Noc před odjezdem. Noc odjezdu. Po čokoládě a majonéze. Vědomí. Kdyby se mi něco stalo, kdyby mi bylo hodně špatně, pan otec by nevěděl, kde v Praze bydlím. Za tři roky u mě nebyl. Nedokázal by to bez navigace najít. Nepřijel by. Ani by to nezkusil. Poraď si sama.

dopis domů

9. srpna 2015 v 10:22 | misschien
Právě jsem poslala rodičům email. Pobývají na dovolené, což pro ně neznamená práci, ale odpočinek. Jsou v dalekém slovenském zahraničí, a tak neplýtváme rozpočtem na dlouhý tradiční nedělní telefonát, ale posílám jim relativně pěkný email. Odpověď nečekám.

mezi nedělí a pondělím

3. srpna 2015 v 12:09 | misschien
Co říct. Když je vše skončeno. Když vše znovu začne.
So kiss me and smile for me
Tell me that you'll wait for me
Hold me like you'll never let me go
Když se nedostaví na domluvený pracovní rozhovor. Když je zase letní ticho. Volat mami. Tiše, aby to nikdo neslyšel. Jenom hlas se zalkne. A stále je ticho. Už nekřičíš matko, je ticho jak prve. Protože ona stanovuje podmínky, které mi berou chuť a sílu. Už ji nevolám. Koho volat. Když nejsem pokrytec a nemodlím se. Mlčet. Poškrábané ruce.
Miluješ mě? Otázka do ticha. K nikomu. K sobě? A smutek. A strach. Pondělní city. Čekáme na vyčerpání. Modlíme se, aby přišlo brzy. Bojovat s tělem a únavem. Raději než s chtěním a city.

zrcadlová koule

1. srpna 2015 v 0:34 | misschien
Zloduch se vrací na místo činu. Vrátila jsem se na Ladronku. Jenom dvakrát týdně, na dvě kola. Duchů byla plná. Zejména poprvé. Potom zabral čin. Respektive nedostatek žvýkacích činů. Lavička, ze které musím shodit zombii. Keř, pod kterým sedí. A obloha opět modrá. Možná se mi podaří zničit zombie, ale strašáci ve skříni a mrtvoly ve sklepě budou ještě muset dva roky počkat.
Zloduch má vždy hudební doprovod. Cavalier a jeho Těžký váhy či Nech mě jít. Jednou na koupališti. Podruhé když jsem utíkala z obchodu se svazkem jarní cibulky. Na salát. Potom na pizzu s panem letcem. Bylo to moc prima. Být Létem a být spokojená. Potom péct a ska. Zbytek už známe: "Podle hrůzy bych si mohla seřizovat hodinky. Já nejsem zbabělá. Jen se bojím jít spát."