Onmens

11. května 2015 v 12:17 | misschien
Probudit se svěží. Protože po dlouhé době do postele před půl jedenáctou. A navíc je středa. Tělo už není tolik zaměstnáno trávením.
Čekám na adrenalin, protože mám před zkouškou. Nepřichází. A nakonec ani nemá šanci přijít. První email dnešního dne. Zpráva o zprávě od Mojmíra. Fotografie šedé kočky. S popiskem šedá kočka. Odesláno před půlnocí. Aspoň mám po zbytek dne o čem přemýšlet.
Sice prší, ale v botách sucho. Ten pocit, který by neměl být. Že vlastně nejdu na zkoušku. Jenom si jdu zapsat její výsledek. Jistota, že ji udělám.
Zkouška od půl desáté, filosof má jít podle SISu za deset deset. V devět přicházím ke škole a ani neschovám deštník už u mě stojí. Abych nemusela na zkoušku čekat sama.
Téma je 17. století, už na začátku je vidět, že paní doktorka pochopila, že se o mě nemusí bát. Dvakrát ji rozesměji a odnáším si výbornou. Filosof dostal 19. století. To by bylo trochu horší. Člověk musí víc přemýšlet, co tam patří a co ne. Největší problém je, že 19. století označuje periodu 1800-1899. Je to pro mě vždy zavádějící.
Spokojeně domů, zopakovat slovíčka, začít se učit morfologii. Jde to šíleně pomalu. V pět poslat Mojmírovi odpověď. Veverku. Protože Skype a Heydi. Od devíti ještě pár slovíček na pondělní zkoušku. Ale hlavně jít opět včas spát. Abych byla na zítřejší zápočet čerstvá.
Středa bez sžíravých pocitů. Snad to tak půjde dál.

Radovat se z maličkostí. Číslo o 4 desetiny menší.
A v neděli také. Škoda, že teď už jen pět. Končím maraton. Potom už jen vyklusání. 6+6+4
Bylo mi špatně. Rychleji než obvykle. Tělo nepřepnulo na nouzový vylučovací režim. Proč? Pravidla neexistují, důsledky se neřeší. Nepřestat si hrát. Protože přestat hrát znamená přestat pracovat.
Pondělí bez supermanovského pocitu. Ale hrůzy je na rozdávání.
Krátká konverzace s Mojmírem. O ponožkách, víře. A oříšcích. Možná by byla večer delší. Ale mně bylo mizerně, a tak jsem přišla o jednu z věcí, které z neděle dělají neděli. Něco, na co se těším. Ale aspoň krátce jsme si psali. Bez špatných pocitů.
Myšlenky. Na příští víkend. Teď se zdá tak blízko. Ale bude to trvat dlouho, než přijde. I když možná ne. Uvidím. Dnes test, zítra něco ústního. Středa jen studium, čtvrtek asi pojedu večer na nákup potravin na doma. A pátek pečení sušenek, umytí vlasů, trhání nohou a cesta domů.
Dva dny plné jídla. Jak to tělo zvládne. Toť otázka. Tato neděle poměrně fiasko. A v podstatě se učím tomu předcházet. Dělám si vědomé pauzy mezi jídly (ač bych v tu chvíli stejně nic nesnědla), piju přiměřeně a podobně. Stejně návaly únavy a nevolnosti. Ráno mi stačily tři koláčky, hrnek čaje a hrnek kakaa a kousnutí do perníku. Na hodinu mimo. Zvláštní bylo, že oběd (omáčka a čtyři knedlíky) byl v pořádku. A večer zase po kousku buchty odepsaná. Pravidla moc nejsou. Mimo zimy a strachu. Ona bude věčná a on bude přibývat. Ale alespoň se venku otepluje a třeba bude ubývat s rostoucími znalostmi.
Co jíst doma? Něco vymyslím. A jak to udělat? Aby nebylo podivné, že celou dobu ležím? Prostě to tak bude. Neležet a nečíst na boku. Když jím, tak potom rychle bolí.
Dělali jsme, co jsme mohli, abychom nevěděli, že žijeme.


4 koláčky, 1/2 perníku, 2 lžičky nutelové pomazánky, 3 lžičky pomazánkového másla, 9 lžic mrkvovo-celerové pomazánky, 4 knedlíky se zeleninovou omáčkou, šlehačkou a brusinkami, půl misky pudinku se šlehačkou a jahodami, 2 kousky tvarohové buchty, 3 pásky a dva dílky velké Milka Oreo, 3 Kinder čokoládky, 2 dílky Orion s pistáciovou příchutí, 3 krekry, 2 vejce, 3 lžičky karamelu, 1 tabletka železa, 1 rozpustné magnesium, kakao.
 


Komentáře

1 bludickka | E-mail | Web | 13. května 2015 v 21:22 | Reagovat

Hergot, kdo je filosof? Někde jsem něco zaspala :) Někdo stojící za větší zmínku? :)
Jestli já někdy pochopím, jak ten tvůj režim funguje. Ale tak aspoň ti můžu zrekapitulovat svojí dnešní stravu:
krajíc chleba s máslem a marmeládou, hruška, 2 kostičky čokolády Lindt, spousty mentolových bonbonů, kuskus s ředkvičkou, paprikou a dvěma druhy sýru, pár cherry rajčat, kopa špaget se sýrem a kupovanou omáčkou.

2 misschien | Web | 13. května 2015 v 22:28 | Reagovat

Spolužák. Mimo mě jediný, kterému se přihodily státnice v červnu. Za větší zmínku z mé strany ne.
Funguje skvěle. Člověk je schopen určitým způsobem fungovat pokud dostatečně jí jeden nebo dva dny v týdnu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.