Podivné výhody

25. dubna 2015 v 16:36 | misschien
Je to tak.
1. Učím se, abych nemyslela na hlad a chutě, které bych mohla cítit.
2. Nejím, abych nemusela myslet na to, že kromě učení nic jiného nedělám, že toho mám plné zuby. A že to vlastně není život?
3. Nejím, takže na konci týdne je krásné, když mohu jenom celý den sedět u stolu a učit se. Protože chůze stojí úsilí.
4. Mohu se celý týden na něco těšit. Na nedělní jídlo. Světlý bod.
5. Ušetřím čas.
Pomalu tomu přicházím na kloub. Trávení asi fungovat nebude. Z pátku na sobotu a ze soboty na neděli nejde spát. Zima přijde nejpozději v úterý.
Banánové a mandarinkové cupcakes. Tvarohové koláčky. Vajíčková bageta. Tortila. A jenom domácí úkoly, čtení povinné četby, šprtání slovíček a příprava materiálů. Odpočinková neděle.
Když panu letci vyprávím před usnutím pohádku, která původně byla novelou o dětské práci. A nechám tam i mrtvou holčičku.
Když se potřebuji při nabídnutí jídla tvářit znechuceně a zároveň nesmím.
Pach jídla.
Nechuť k fyzické lásce. Protože prostě nemám potřebné tekutiny.
Další dva boláky. Ale ještě nejdou vymáčknout a také jsou na nepříliš přístupném místě.
Mívám během týdne víc energie. Člověk si zvykne na cokoliv?
Stále se bojím o zuby.
Stále nosím kabát a dvě vrstvy rukavic. Protože to tak je.
Tvor, který se snaží přežít tím, že se ničí.

Lanoye - Programma
Programma
Weet ik veel hoe poëzie eruit
moet zien. Niet dat statische,
dat uniforme. Daar hou ik niet
zo van. Dezelfde toon herhaald
tot in den treure, en dat dan
'vormvastheid' noemen, of 'een
eigen stem', dat soort gelul.
Nee daar hou ik niet zo van.

Geef mij dan maar het favoriete
snoepgoed uit mijn jeugd. De
toverbal. Je zuigt en zuigt
maar, telkens komen er andere
kleuren te voorschijn en voor
je 't weet, heb je helemaal
niets meer. Dát is het, vind
ik. Zoiets. Ongeveer.
 


Komentáře

1 bludickka | E-mail | Web | 26. dubna 2015 v 18:57 | Reagovat

Nedovedu si představit, co všechno se asi skrývá za tímhle odžívaným životem ve skutečnosti. V mysli. Ten prvopočátek toho šílenství.

2 misschien | Web | 27. dubna 2015 v 18:47 | Reagovat

Zkusila jsem to najít. V únorových článcích. Někdy tehdy se to stalo. Ale nenašla jsem to. Asi to byl strach nebo pocit, že mě někdo už zase zatlačil do kouta a nechá mě tam pár měsíců.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.