Žbrblance

7. března 2015 v 11:03 | Misschien
Bolí mě celé tělo. V noci po mnoha dnech místo spánku převážně ležení a malá bolest hlavy. Probudit se v šest a do desíti ležet. Hlavně za krkem to bolí. A trochu nohy. A rudá před očima, když rychle vstanu a nějakou dobu před tím jsem nepila. Kůže je suchá. Nohy studené.
Nebolí mě člověk. Je mu dobře. Otupěle dobře. Při nadbytečném cvičení úsměv. Klid v duši. Škoda, že dnes je poslední den. Sice bych to vydržela déle, ale nemělo by to řád. Takže začátek týdne budu hrát zase v oslabení. Ale teď jsem silná. Ačkoliv v podstatě úplně slabá. Míšení pojmů.

Včera jsem si stáhla speciální aplikaci a teď poslouchám Pippi Dlouhou Punčochu v nizozemštině. Opravdu musím ocenit kvalitu nebo schopnosti českého překladatele. Znám knihu skoro zpaměti, tak mohu srovnávat a je to pro mě lepší i pro porozumění. Po dlouhé době konečně něco nizozemského, co mě baví. Jenom škoda, že nemohu srovnat i s originálem. Jeden příklad ze začátku knihy:
nizozemsky: "Nu, bakken we pannenkoeken. Nu, bakken we pannenkoeken. Nu, bakken we pannenkoeken." (Teď budeme smažit lívance.)
česky: Nasmažíme lívanců, naděláme ňamňamců, najíme se žbrblanců."

V úterý ráno jsem pomohla jeptišce. Ve středu večer konverzace s Mojmírem. Na téma zpětné vazby. Tří hodinový rozhovor, proti kterému je 50 odstínů šedi pohádka o Popelce. Naprosto nezajímavé téma. Myslím, že o sexu nemá cenu detailně psát, buď převést do praxe nebo nechat být. Možná to celé dělám jen kvůli větě: "Tu vizitku si schovej. Později si budeš říkat, že jsi kdysi byla tak krásná, že ti muži dávali vizitky." Ve čtvrtek ráno mě poprvé pozdravil duchovní u Svatého Víta. Jeptiška nebo očista duše? A propos, podle Bible může být žena buď matka nebo prostitutka. Co potom jeptišky?
Večer na to ještě zpráva: "muzu se jeste na neco zeptat? zpusobujes si bolest nějak, kdyz jsi doma?" Tolik odpovědí. Je bolest pro duševní odpočinek bolestí? Myslí doma opravdové doma, kam nedokážu dojet jinak než zfetovaná třemi kily čokolády a kde si to také samozřejmě pořádně odskáču? Proč jenom doma? Když hrozí, že se na hodině rozbrečím, není nic snazšího, než si nehty zarýt do kůže a čekat. Žádná odpověď. Protože ho znám osobně, protože ho budu muset potkávat. Může se ptát, ale odpověď nedostane.

Úterý byla docela katastrofa. A našel mě filosof v ne zrovna reprezentativním stavu. Včera přišel email: "Doufám, že jsi v pořádku. Jsi, že?" Co napsat, když veškerou sílu lhát střádám na nedělní telefonáty domů a na návštěvu příští týden. Poslední dobou do telefonu často mlčím.

Mám báječného spolubydlícího. Už se naučil nekomentovat. Starat se o své. Něco si nalhávat. Hlavně nic neříká. Jenom před pár týdny se ptal, jestli se půjdu osprchovat, ale to mohla být náhoda. Neptá se na mě a na jídlo. Zlatý pan letec, který vlastně dolétal.

Sprchuji se. Měním prádlo. Podprsenka se suší. Silonky jsou vyprané. Hrdá kvůli maličkostem.

Poslední dobou málo tweetů. Občas nějaký napadne. Zábavný. Ty další se nikdy nesmí publikovat. Ty zábavné teď také ne. Protože ten obraz není pravdivý. Protože se mi teď nechce moc lhát.
Rozdíl mezi maturitou a bakalářem? Při maturitě vám neházejí klacky pod nohy.
Podle rozvrhu mám středu a pátek volné. Ve středu schůze studentů a v pátek přednáška nizozemského profesora. Účast už není dobrovolně povinná. Povinná.
Poslouchám před spaním Pippi Langkous a je mi blaze.
Sice bych mohla poslouchat některé z klasických děl nizozemské literatury, ale po zkušenosti spolužáka, který si při čtení v tramvaji nevšiml sebevraždy hlavního hrdiny, raději zvolím švédskou klasiku pro děti.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.