Nebylo to dvacet cizích chlapů, byla jsem to já

29. března 2015 v 11:14 | misschien
První byla zelená. Zelené povlečení. Potom růžové pyžamo. Modrý kabel od lampy. Višňově hnědá police. Bílé stěny. Dny jsou tak ošklivé. Barevné bez mlhy. Horké. Ale horko je prima. Nateklé prsty a celé tělo. Nevejdu se do bot. Kabát se bude špatně zapínat. Asi budu mít zase odřený krk.
Sucho. A to jsem před hodinou pila. Když jsem se vzbudila. V břiše balvan. Včera to bylo šílenství. A vlastně částečně i dnes. Do jedné? Nevím. Ale beestje je tady. Dlouho byla relativně zahnaná do kouta. Myslela jsem si, že zmizela. Že jsem to zvládla. Když jsem jela domů, tak byly trochu problémy, ač jsem byla částečně oslabená. Ale dalo se to. Potom spánek nepřicházel. Z pátku na sobotu dohromady tak hodinu a půl? V kombinaci s oslavou narozenin, psaním a všemožnými pocity. Kocovina je nic oproti tomuto. Dostatečně pít. Nejíst. Jen to, co je nutné. Já jsem teď v koutku a ona kouše. Klidně do obličeje. Je jí to jedno. Užívá si převahu. A já se choulím. Jako by zimou. Hrbím. Pan otec to nemá rád. A to přepínám na společenský pohled v přítomnosti lidí.
Strach. Z něčeho. Asi ze všeho. Konkrétní zdroj se určuje těžko.
Radost. Že píše. Těžkopádná konverzace. Pomlky. Po víc než deseti dnech. Ve chvíli, kdy jsem potřebovala člověka. Anonymní mužské objetí. Ale takové, které by vše vyřešilo. Ale nakonec pomohl. Ve dvě ráno jsem naprosto unavená usnula.

Kilová Nutela. Výraz čokoládové bezmoci. O štíhlých nohou. Podle strýčka mi to slušelo.
 


Komentáře

1 bludickka | E-mail | Web | 29. března 2015 v 18:36 | Reagovat

Nadpis mě hodně zaujal :)
Zase jsem promeškala tvoje narozeniny? Mám se stydět? Jak by mělo vypadat přijatelné vynahrazování?
Mám vělký strach, že žádné mužské objetí nikdy nic nevyřeší, jedině komplikuje. A přitom ty objetí jsou tak důležitý! Jestli máš v koupelně takovej ten "žebříček na ručníky" - topení, zkus ho někdy obejmout a přitisknout se k němu. Je to dost divný, ale něco do sebe to má.

2 misschien | Web | 30. března 2015 v 9:13 | Reagovat

A to jsem ho vlastně přilepila na poslední chvíli, protože jsem opomněla článek nazvat a blog to nemá rád.
Tyto narozeniny byly maminky. Mé jsou sice v březnu, ale už proběhly. Proč se stydět za něco, co je skrýváno? A co je vlastně na narozeninách ke slavení? Žádná zásluha.
Zajímavá úvaha o komplikaci. A něco na ní možná je. A já ráda objímám pěřinu. Dá se hodně mačkat a je měkká a větší než největší plyšák. Nicméně ve stoje to nejde. Možná do inzerátu na potenciální příští byt: vertikální topení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.