Klouby nebolí

23. března 2015 v 9:22 | misschien
Ještě jsem se včera zapomněla zmínit o tom, že většinou den poté solidně bolí klouby. Dnes nebolely. Bonus. A spala jsem.
Přemýšlela jsem o té únavě. Napadlo mě nové řešení. Původní teze byla, že když se člověk nají, dostane do sebe cukry a má energii. Potom jako vždy přijde propad, rychlé cukry zmizí a jestli v tu chvíli dotyčný stojí, tak je na vývrat a musí si sednout, napít se a odpočinout si. Teď mám podle mého lepší verzi. Trávení je proces. Potřebuje vodu, proto mám i přes veškerá nápojová pravidla žízeň, a energii. A tu nemá, když teprve začíná. Takže zobne všechnu dostupnou energii, která v tělu zbyla. Myslím, že tato verze je správnější. Co se týče spánku, tak vlastně na jednu stranu mám dost energie, abych mohla spát, ale zároveň trávení potřebuje tolik energie, že mě příšerně unaví a já jsem i po osmi hodinách jak po ráně palicí. Viníka jsme našli.
Uvažuji, že příště budu jíst jen do devíti. A že si domů nic moc speciálního kupovat nebudu. To by mě zajímalo, jak budou tato rozhodnutí vypadat za pár dnů (při druhém čtení si vzpomněla na lískové oříšky v čokoládě).

Tak mi bylo nevolno. Ráno jsem byla vzhůru od pěti. Malé natěšené (vyděšené) dítě. Vydržela jsem ležet do šesti, potom ještě tři písničky a hurá na to. Vyndat máslo na krém, polknout vitaminy, vypít půl litr vody. Zobnout brownies, udělat rybízové "smoothie", dát si kakao a sušenky a bábovku. Potom jsem si chvíli lehla. Viz slabost. Přišel pan letec. Nabídla jsem mu omeletu. Souhlasil. Podařily se mi dvě chuťově skvělé s roztopeným sýrem, jarní cibulkou a sušenými rajčátky. Bílkoviny. Hahahahaha. Něco nenáročného na trávení. Během umývání pánve na vývrat. Měla jsem co dělat, abych to dodělala a bohužel mi nezbývala energie na komunikaci. Když jsem se natáhla, tak krátká konverzace s panem letcem. Velmi obecná, velmi povrchní. Že si nemá dělat starosti, že mi to teď dělá. Po chvíli si přišel lehnout také. Objal mne. Jen tak ležet a povídat si. Příjemné. Nakonec jsme se pomilovali. Pro ty okamžiky dotyku teplé lidské kůže. Příliš to ale nefungovalo. Uvědomila jsem si, jak málo namáhám svaly, které už nemám. Pět křečí vedlo k nabídce šumivého magnesia. Sex jako prostředek k obdivování mužského těla.

Mojmír. Dva rozhovory. Při obou unavená. Dětinská. Co se dá dělat. Výměna fotografií z dětství. V pondělí a v úterý. V neděli bylo ticho. Nemáme vždy, co chceme. A navíc, o čem psát. Nicméně stejně mi to chybělo. Svět s energií a chutí do života. Svět vzdušných zámků.

Žádný návod na carrot cake neobsahoval návod na marcipánové mrkvička. Vymodelovat kužely. Dát do lednice. Ze zelené nastrouhat dlouhé kusy, udělat z nich trsy, dát do lednice. Pomocí špejle udělat otvor do mrkví, strčit zelený trs a máme dokonalou mrkev dle směrnic EU.


Tentokrát se mi nechtělo zvracet. Dobré znamení, že jsem to nepřehnala, anebo už si tělo zvyklo?


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.