3-7 minut, potom mě to přestane bavit

9. března 2015 v 10:39 | misschien
Je to určitý druh kocoviny. A ano, nelíbí se mi to. Momentálně mám i husí kůži. Ale to proto, že pod deku táhne. A všechno je jasné. Barevné. Hrozivé. Pohyb bez potíží. Bez bolesti. Když pomineme indispozice z příjmu jídla. Je to zatím vždy stejné.

První vždy vypiju dva hrnky vody. Půl litr je to určitě. Potom něco sním. Tentokrát to byly tři kousky brownies a sušenka. Potom se dostaví obrovské sucho v ústech. Protože trávení potřebuje vodu. Potom jsem si nachystala smoothie. Maliny rozmixovat, zakysaná smetana, mléko a cukr. A ty maliny jsem si propasírovala. Pěkně do skleničky. K tomu krekr (miluji krekry)s máslem a arašídovým máslem a dvě sušenky. Potom mi chvíli nebylo nic moc. Už by mi i stačilo. Ale pokračovalo to dál. Potom večer žízeň. Ale do těla už se moc tekutin nevejde. V noci se člověk probudí úplně vyschlý. Protože trávení potřebuje vodu. A tak se napije. A ráno opět Sahara. Pít. Pít. Pít. Ale to je vlastně jen hra. Miniproblém. Ve srovnání s tím, že vidí vše zase jasně.


Přihláška do Brna. Přihláška na Erasmus. Bakalářská práce, ze které jsem minulý týden skoro nic nenapsala. Dnešní dvě hodiny, ze kterých bude tuna úkolů. Zítřejší hodina, která mě minulý týden hodila do nádherného močálu. Ze které bude milion úkolů. Středeční zbytečné setkání. Na pracovní čtvrtek už se těším. Bude mi zima. A budu oslabená. Den, kdy jediný můj úkol je přesunovat se z bodu do bodu. Páteční cesta domů. A potom víkend. A jídlo. Které bych si teď raději odpustila. A dort bez svíček.

Nevím, co mi na tom včera večer přišlo tak zábavné. Mám:
Pana letce, se kterým bydlím. Se kterým máme dohodu o případném milování, když budeme mít chuť. Od návštěvy Mojmíra tu chuť neměl. A koupil mi včera bonbony. Červené Haribo jahůdky. Proč? Já gumové bonbony moc nejím. Nedávno mi tyto dal filosof. A já o nich před ním jen řekla, že v Řecku před lety jsme je milovaly a že tady tehdy nebyly. Asi ke dni žen. Milé. Ale den po cheat day.
Mojmíra. Bolí momentálně nejvíc. I když ubližoval, vždy byla možnost, že se objeví, bude psát o svých plánech a já se budu mít čím bavit. V poslední době všechny konverzace monotematické. Co se mnou bude příště dělat. A objetí to nezahrnuje. A jsou to plány na kdy? Na červen? Výhodou té zimy a slabosti je, že umožňuje vidět nejdál neděli, kdy se člověk nají. A vše ostatní je nepodstatné. Jen něco, co umožní zabít čas do neděle.
Filosofa. Který se mnou sedí v lavici a kdybych něco potřebovala, tak je tady. Prima.

Peřina je to jediné, co mě vždy bez protestů přikryje. Možná je pod ní někdy zima, ale je tu. Mohu ji obejmout, jako by byla muž. Můžu se pod ni stulit. Nic po mně nechce. Jen tak na mě leží a chrání mě. Další vata mezi mnou a světem. Škoda, že ji vždy nakonec musím opustit. Jednou ji neopustím. Ale k tomu doufám nedojde. Sprchuji se. A čistím si zuby. A tento týden dělám krémový pokus. Jenom jsem se včera večer neučesala. Ale to nevadí. Pro jednou.

V tom slunci jde vše děsivě jasně vidět. Za hodinu a půl už budu venku. Já, podpatky, sukně, kabát a termohrnek.
Netoužím po muži. Toužím po... Netoužím?

Mojmír: za kolik to máš normálně?
Misschien: A ty?
Mojmír: 3-10 minut





 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.