Třicet copánků

1. února 2015 v 0:04 | misschien
Neděle 25. ledna
Lipánek. Termix. Tyčinka Tatiana. Pár lžiček arašídového másla. Velký vegetariánský döner dürum s pálivou a jogurtovou omáčkou. Sex. Cookies. Čokoláda. Lžička másla. Mexická polévka. Dva toasty s máslem. Kostka lasagní. Jablko. Čokoláda. Jablečný kolář. Cookies. Pomeranč. Čokoláda. Pistácie. Pikantní sýrová pomazánka. Louhovaný máslový croissant. Pomerančový džus. Čokoláda. Cookies. Půl hrnku kaše. Trocha chalvy, vlašských ořechů a rozinek. Nakonec to nebylo tak zlé. Čokoláda kupodivu nezmizela celá. Pár dílů Gilmorek. Relax. A úleva. Že se teď pár dní nemusí zabývat jídlem. Otázka, jestli to vydrží. Na druhou stranu, co je to pět dní? Teď zvládla osm na 15 pufovaných chlebíčcích. Neměla by mít problém. Akorát by si možná měla koupit ústní vodu.

Pondělí 26. ledna
Hlad tedy rozhodně neměla. Ale v břiše měla slušný šutr. Byla poměrně zvědavá, jak rychle se rozpustí nebo rozbije. Ranní mrazivá procházka určitě nebyla na škodu. Z jedné teologické knihovny jí hlásili, že její knihu nemají. Nezbylo než jet do druhé. Naštěstí ji měli a k tomu i scifi skener. Potom vyřídila mamince nákup mastí, respektive gelů, jak byla důrazně opravena. A dokonce pořídila i známku na ISIc. Akorát oprava práce zabrala více času než tušila. A to ji zítra odevzdává. V knihovně napsala úvod a závěr jen česky, doma to ještě přeloží. Asi bude pracovat do noci.

Úterý 27. ledna
Ráno po noční práci příliš unavená, aby vstávala dřív a šla se projít. Raději se prospala a vyrazila na konzultace. Sice až ke konci ordinační doby, ale stejně čekala skoro hodinu. Na studené chodbě. Před nástupem do knihovny lupla dva citronové čaje. Moc toho neudělala. Surfovala na internetu a až tak moc se nesoustředila. Ztráta motivace? Přepracovanost? Spíše nutnost dělat formální stránku věci. Kámen z břicha postupně mizel, ale ne tak, jak čekala. Jako by se rozplýval. Večer hádka. Dlouhá. Přes půlnoc. Nesnáší, když jí někdo brání ve spánku. Když mu ona nic neudělala.

Středa 28. ledna
Situace se nezlepšila. Střeva se sice trochu pohnula, ale jen maličko. A hádka pokračuje. Během procházky to vypadá na zlepšení, ale opět gradace. Už nemá chuť cokoliv řešit. Zvlášť ne cizí špatné nálady. Nicméně sklo vysypané ze dveří na ni zapůsobilo. Dala dokonce ultimátum. Celý den jí byla zima. Večer křížovky. I v posteli zima. Ale žádné ohřívání o druhé tělo. Na to je příliš hrdá. A také nemá chuť. Plánuje páteční ranní pečení. A příští neděli v Brně. Zítřejší den. Víkend doma. Email s fotografiemi plněných rohlíčků od pana otce. Tři dny nejedla. Dva před ní. Pátek bude obtížný.

Čtvrtek 29. ledna
Příjemná procházka. Ale občas už to neudýchávala. Na brusle to stále není. V parku se drží sníh, i když je centrum bez sněhu. Cestou zpět se chtěla stavit pro čokoládu na víkend. Včas si naštěstí uvědomila, že si s sebou nebere na procházku peníze. Na bytě malé balení. Batoh plný skleněných lahví. Od šťávy, od okurků, od marmelád.
Dvě hodiny po poledni to přišlo. V době, která byla těžká. V tašce přes půl kila čokolády a skoro půl kila oříšků. Boj. A bude to boj i v pátek. Ale napsal. To štěstí si musela vychutnat. Jako alkoholik po 29 dnech bez pití. Vliv na náladu obrovský. A myšlenka, že to nemůže dobře dopadnout, přišla až za hodinu.

Pátek 30. ledna
Netrvalo to dlouho. Fakt, že jedla, ač neměla, bledl vedle skutečnosti, jak bylo vyjádřeno pozvání. Včerejší zpráva se netýkala dohodnutého setkání. Bylo zapomenuto. Pokud chceš, stav se tam a tam, budu tam. Bez udání kdy. V nějakém klubu. Neměla nejmenší chuť. Netušila, co odepsat. Nakonec zvolila osvědčené: "Rozumím." Absolutně nic neříkající. Přečetla jsem tvou zprávu a pochopila její obsah. O dalších akcích ani slovo.
Ráno brzy vstala. Procházka za tmy a sníh. Pečení cookies. Nadšení. Při krájení čokolády. Šlehání másla. Bavilo ji to. A výsledek byl přeslazený. Nevadí. Aspoň je zkusila. A trochu upravila plány. Cesta vlakem domů. Smrad potu. Jejího. Měla by se zase otrhat.

Sobota 31. ledna

Panika. Z té představy. Vejít do kuchyně. Ležela v posteli. A poslouchala. Jeden hit za druhým Na kolena. Folkloreček. Kávu si osladím. Paráda. Sametová. Růže z Texasu. Tortily. Buchta. Müsli. Polévka. Jednohubky. Čokoláda. Oříšky. Čaj. Pomelo. Pomeranč. Hlavně hodně pít. Aby to mohlo ven. Zase pryč. Co nejdřív. Hlavně už být v půlce týdne. Vše je snazší. Když ví, že bude chlad, práce, únava. Šílenství. Zdraví nebezpečné. A? Klub. To není ona. Proč jít? Když nic nezíská. A tolik může ztratit. Třeba iluze. Na jednu stranu by se to hodilo. Ale brát někomu jeho iluze? O slečně, která je nejzvláštnější? Tisíce prázdných slov. Na čtyřiceti stranách je to bakalářská práce.
 


Komentáře

1 paralelnisvet | E-mail | 12. února 2015 v 15:28 | Reagovat

Nemám slov. Tohle je...prostě život. Tvoje řádky jsou plné osamění. A vlastní sebetrýzně. Je mi to trochu líto, přesto ti rozumím. Já a moje Praha je stejná. Nebo bývala. Procházet se, nebýt, přežívat.

2 misschien | Web | 12. února 2015 v 21:18 | Reagovat

Jsme lidé a toto je život. Přesně tak. Člověk, to zní hrdě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.