Peklo zamrzlo?

8. ledna 2015 v 22:00 | misschien
Bylo to kousek od Schipholu. Čas zastavit, sundat přebytečné vrstvy a vrazit si sluchátka do uší. Jaká bude první písnička? Písnička toho léta. Už ji nějakou dobu neposlouchám. Jako by mi něco připomínala. Pád? Bolest? Radost? Štěstí? Skoč, křídla roztáhneš cestou.
Člověk si musí zvyknout na určitou citovou samotu. Chata, kde by byl sám. Mohl ječet a řvát. Mlátit do stěn, kdyby chtěl. Ležet na zemi a dívat se do stropu. Pouštět hudbu příliš nahlas. Být úplně potichu. Narážet o zdi. Spát. A bát se v noci. Sám. Uprostřed lesa. To ani když si hraju na depresi nemohu přestat být praktická?
Některé sny zadupat do země. Některé touhy s nimi. Odvykat. Odvykat. Spoustě věcí. A na jiné si zvykat. Vždy je to naopak. Neptat se proč. Šetří to čas.
Mám své jisté. Když budu dělat, co mám. Co chci. Chci to. Kdo by nechtěl? Myslet v literárních pojmech. Vyjadřovat se kombinací syntaxe a morfologie. Číst příběhy z 18. století. Psát odborné práce. Myslet svobodně. Když chci. Přes den si snít. O krásných dnech. O knihách. O volnosti pohybu. O spánku bez výčitek. A ponocování bez myšlenek na ráno.

Něco, čeho se člověk může držet. Co pomáhá polykat. Musí se toho spousta spolknout. Neplivat. To se nedělá. A nezvracet. Udržet všechno v sobě a určitý okamžik se s tím vytasit. Získat schválení. Ne potlesk. Ne obdiv. Tolik lidí už to dokázalo. Hlavně se udržet v lati. Jak? Jak.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.