Než to vypukne

24. ledna 2015 v 22:44 | Arkadina
Úterý 20. ledna
První pořádný psací den. V pondělí to byly jen dvě zkušební hodinky, teď se však v knihovně usídlila na šest hodin. Knihovna má spoustu výhod. Pevný časový rámec. Nula rozptylujících prvků. Skutečnost, že když už tu je, tak se tomu bude věnovat. A zákaz jídla. Vše souvisí se vším. Pokud dvě asiatské slečny naproti nevytáhnou jogurtovou čokoládu. Na začátku to moc nešlo, ve čtyři hodiny přišla krize, ale v sedm úspěšně dokončila třetí stranu. Čtyři za ní, jedenáct zbývá.
Lesknoucí se dřez. Čisté umyvadlo. Poličky bez prachu. Vyleštěný stůl. Největším přítelem je Cif. Domestos do odpadu a na sítka. Reorganizace věcí.

Středa 21. ledna
Ráno nahmatal v břiše zatvrdlinu. "A já myslela, že už je všechno pryč," pomyslela si. Bude se muset snažit a pokusí se ji dostat ven. Během dřepů si všimla suché kůže na pažích. Bude nutné se opět začít mazat. A malý vřídek. Nepřekvapil ji. Stejně jako slabost na bruslích a myšlenky. Opar byl novinka. Souvisí nebo ne? Toť otázka. Na zápach z úst už si zvykla. Na druhou stranu byla spokojená. Žádné zoufalství, vytí, kůže na předloktí byla skoro zhojená.
Kluk ve žlutém tričku. Byl v knihovně, když přišla. A byl tam, i když odcházela.

Čtvrtek 22. ledna
Nemohla spát. Od půl páté do šesti. Potom získala ještě dvě hodiny. Po pěti dnech vážení. Dopadlo slušně. Venku mokro. "Nejdu." "Co budu dělat?" "Jdu." "Jsou tam kaluže." Nakonec si dala hodinovou procházku. Během ní zjistila, že kebab otvírá v neděli v jedenáct. Před knihovnou dva rýžové chlebíčky. Ve čtyři jeden a v sedm ještě dva. Lehká nevolnost v poledne. Večer jí bylo mizerně. Ale spíše z toho ustavičného civění do počítače. Tři stránky splněny. Večer nebyla tak unavená. Spát šla až v deset. Ne, že by to znamenalo, že usnula. Ledová chodidla. Zima. Křeče a cukání v prstech.

Pátek 23. ledna
Toto nečekala. Bouřlivá reakce na zelený čaj. Pravděpodobně ovlivněno včerejším jídlem. Pot, zježené chlupy a divný pocit. Bylo to všechno ze včerejška nebo ještě sobotní zbytky? Na některé otázky kupodivu nezná odpověď.
Knihovna teologické fakulty. Kříž s Kristem. Člověk v mnišském hábitu. Časopis ale neměli. Svetr v M&S také ne. Ale nedala si nikde cookie. Ve výdejním centru před ní dvě čísla. Jen se pod jedním skrývala skupina Erasmáků. Raději do knihovny, napsat v zimě dvě stránky než tam zavřou. Večer po dlouhé době brouzdání blogy o jídle. Akorát dostala hlad. I ležení se zavřenýma očima je odpočinek. Člověk nemusí nutně spát.

Sobota 24. ledna
Byl to náročný den. A bála se ho. Hodně se ho předem bála. Ale očividně ho zvládla. Alespoň tak. Dokončila obsahovou část písemné práce. Teď už zbýval jenom úvod, závěr, pár stylistických a formálních úprav a kontrolní čtení. Ale to už půjde. V prstech na pravé ruce jí cukalo. Představa, že ji ještě stejným způsobem čeká další třicet nebo čtyřicet stran nebyla zrovna povzbudivá. Dali ji na vojnu, tak musí bojovat.

Potřeba mít uklizeno. Vyndat včas baterie z nabíječky. Vyvětrat. Schovat sušák na prádlo. Vyprat si podprsenku. Vytisknout úkol, který napsala minulou neděli. A lehká únava. Nečeká, že usne. Ještě se podívá na seriál a potom to zkusí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.