Krasojezdkyně se drží

20. ledna 2015 v 19:13 | Misschien
Čtvrtek 15. ledna
Vůně a pachy ovlivňují spoustu věcí. Vybírá si novou "voňavku". Laciné slovo, laciný produkt. Chtěla by něco s citrusy. V regále přes osmdesát lahviček a žádné označení. Dva náhodné pokusy. Raději na papírek. První páchla hodně, druhá o něco méně. Ostatně byl by zázrak si během čtyř minut cestou do práce vybrat tu pravou vůni.
Pach tvarůžků. V práci. O druhé přestávce. Proč si někdo bere aromatickou svačinu? Zvláštnosti lidské povahy. Zaslouží obdiv nebo zatracení? Za odvahu či lhostejnost? Dva emaily o nezdařeném pokusu o rezervaci vstupenek a oznámení o výborném výsledku zkoušky ze syntaxe.

Pátek 16. ledna
Byla na sebe hrdá. Z posledních 48 hodin byla 24 v práci. Za posledních 72 hodin neměla v ústech ani drobek chleba. A tělo nic. V břiše jí kručelo celkem dvakrát. Druhý den ráno a teď, třetí večer. Nos cítil. Jahody v hale, kde se nesmí jíst. Nakonec se ukázalo, že nějaká paní si tam propašovala bonbony. Myšlení však bylo nepřítel. Myšlení to nakonec zabije. Vždycky. Reakce těla byla přesto překvapivá. Ignorace. Trochu chladu, ale žádná zimomřivost. On na ni vlastně nebyl nárok. Jde i o to z čeho se jde do hladu. A před středou nic nebylo.

Sobota 17. ledna
Čtvrtý den měl všechno, co měl mít. Nepravdivé obrazy, nenaplněné touhy, naplněné žaludky. Začala před osmou oříškovou Milkou, přes cookies se dostala k toastům, rýžovému nákypu a spoustě dalších věcí. Po jedenácté pár posledních oříšků a lžička Nutely. Někdo má alkohol, jiný má Nutelu.
Stáli ve frontě před divadlem. Pod deštníkem. Náruživě se líbali. Seděli v kavárně. On ruku na její noze. Nejzamilovanější pár pod sluncem. Kamarádi. Nic víc. Protože před středou nic nebylo.
Ty lístky nakonec nezískala. Dostali se deset metrů před pokladnu, když vyšla paní a natiskla červené razítko Vyprodáno. Jako krev, jako jahody, jako pracovní karta. Zlodějku knih dočetla.

Neděle 18. ledna
Jako by zmizel pach kouře a vše bylo v pořádku. Bylo teplo. Bruslila ve dvou vrstvách a bez rukavic. V uších Boudewijn de Groot. Idylku rušili jen lidé. Důchodci uprostřed cyklostezky. Dítě na odrážedle a bez dozoru. Pes volně pobíhající přes cyklostezku. Ale byla rychlá. Možná to bylo tím, že ustal vítr.
Obchodník s kávou. "Nevím, co ti lidé pořád mají s buvoly. Já nikdy žádného neměl a nechybí mi." Tak suchý a zkostnatělý až je legrační. Zakládá si na svých zásadách a zbožném životě. "Na ulici peníze nedávám. Přispívám pokaždé v kostele." Dvě stránky během jednoho dne.

Pondělí 19. ledna

"Kdy vám naposled stříhali ofinu?" Brala to jako výčitku. Ofina ale byla dlouhá, takže se nemohla bránit. Nakonec se ukázalo, že kadeřnice chtěla podle počtu měsíců jen určit, o kolik centimetrů ji má zkrátit. Ostatně na vše, co se její ofiny týkalo, byla přecitlivělá. Schovávala pod ní jak vysoké čelo, tak dvě kulaté jizvy po neštovicích. Opravdu neměla ráda, když se musela stříhat někde, kde to neznala. Nechtěla skončit se středověkou ofinou dva centimetry nad obočí. Tentokrát však neměla jinou možnost. Obvyklí střihači byli daleko, schovaní za hradbou jídla a zoufalství. Naštěstí měla štěstí. Petrus Paulus Rubens, bohatý malíř a jeho dvě manželky.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.