Padám nebo stoupám?

22. prosince 2014 v 22:14 | misschien
Šest kilo navíc. Kalhoty, do kterých se nevlezu. Shrbená záda. A to jsem ani nezačala. To se jenom bojím. Všichni už čekají v cíli. Mávátka. Transparenty. Trumpetky a bubínky. Misschien finišuje. Misschien stojí na startu. Už stojí alespoň tam. Před pár týdny ještě posedávala v šatně. A přitom výstřel zazněl už v říjnu. První šrámy přišly v prosinci.
Trochu se bojím. S morbidní zvědavostí. Jak to dopadne. Jak bude vypadat? Zatím šest šrámů. Už skoro zhojených. A jedna pohmožděnina na paži. Jde to. Každá hrana je výzva. Zapnutý knoflíček na rukávu překážka. Stejně tak rukavice. Spona do vlasů. Výzva prvního stupně. Naštěstí ten střep z rozbitého dárku nebude v první šuplíku dlouho. Příliš velká výzva.
Uchvacující. Jak se to období zkracuje. Nejprve devět let. Potom čtyři roky. Teď tři. Potom dva. Možná bych někdy chtěla řešit svůj život. Naučit se zvládat stres. Jíst zdravě. NAUČIT SE JÍST. Těžké. Nemožné. Opět mám plán. Vydržet do pátku. Vánoce jako by nebyly. Překážka, povinnost. Nebrečet.
Mráz. Balkon. Kdy to přijde? Netuším. Odhodlaný pohled. Na starých fotkách. Ze základky. Kam zmizel? Bude tu opět? Prý člověk, když něco ztratí, tak něco získá. Já jdu za sliby. Že najdu práci. A vlastně mi to nikdo neslíbil. Čekám. Ničím sebe, tělo i duši.
Chvíli jsem věřila na prince na bílém koni. Vlastně ani ne. Ne na prince. Ne na bílém koni. Líbilo se mi, odpoutat se od toho, od čeho nemohu pryč. Zkusila jsem i pohádky. Nefunguje to. Obléct se a vyrazit do školy. Úsměv. Jak se máš? Výborně. Dělá jim to ještě větší radost než prosté dobře.
Myslím, že jsem si sedm dní neměnila ponožky. Zkoušku složím díky znalostem. Budou se mě opět ptát na něco, na co znají odpověď. Zase. Znova. Zkoušku složím díky napsané práci. Budu opět psát něco, co nikoho neohromí. Zase. Znova.

Když pustím v tramvaji sednout. Vymyslím skvělý dárek. Zapřu se a vyřídím někomu, co potřebuje. Když se usměju, ač je mi úzko. Slušně pozdravím. Řeknu děkuji a prosím. Nevyčítám. Nesoudím. Neškatulkuji. Když jsem dobrý člověk. Když jsem šťastná. Spokojená sama se sebou. Tak to nic neznamená. Nikdy to nic neznamenalo.
 


Komentáře

1 spambot | Web | 22. prosince 2014 v 22:27 | Reagovat

hmmm....

2 bludickka | E-mail | Web | 26. prosince 2014 v 10:14 | Reagovat

Princ by ani nemusel být princ. Stačilo by pár znaků dokonalosti :)
Možná to znamená jen dobrý pocit. Který taky neznamená nic. Ale třeba znamená to, že dokáže na chvíli vytlačit ten špatný pocit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.