If you believe, clap your hands.

1. prosince 2014 v 0:02 | misschien
Bolí to. Nelžu si. Sakra to bolí. Ale není to fatální. Nikdo neumřel. Jenom pár snů. Pár okamžiků. V Zemi Nezemi. "If you believe, clap your hands." Kam dál? Dopředu. Jasně. Jiný směr neznáme. Proč? Na to se neptat. Neříkat, že nechceme. Nemáme důvod. Nezvracet. Nebrečet. Usmívat se. Být stateční. Zničit se. Nechat nohy umrznout ve vysokých botách. Nechat ruce, ať se třesou. Zničit kolena pomocí dřepů. A hlavu beznadějí. Sny vyvolávající úsměv, touhy, které se nesplní. Jak je nebezpečné v něco doufat. Odsouvání. Oddalování. Nic víc. Jak z toho ven? To kdybych věděla. Čekat. Trpět. Ono to přejde. Nebo to přebije něco jiného.
Sušenková královna. Z království, kde javory mají rozložité koruny. Kde z každého teče hustý sirup. Protože lívance mají být se sirupem. A ne s medem. Jak by měla vypadat? Jaké má mít vlasy? Oči? Rty?
Diamantová. Kdepak. Měkká. Jako hlína. Pomáhat tomu, od koho bych se měla držet dál. Proč? Kvůli pár slovům. Nebýt závislá na lidech. Nebýt závislá na jídle. "Clap louder."
Přijede mi maminka. Sušenky, polévka, müsli. Škola nula. Brusle ano. Utíkám, to ano. Podivně kličkuji, takže jsem pořád na stejném místě.
Utéct do pohádky. Někam, kam chci. Kde mohu dělat, co chci. Bez termínů, nesplnitelných úkolů. Proč požadovat něco, o čem víme, že se nedá splnit? Děti z Bullerbynu. Pippi Dlouhá Punčocha. Luisa a Lotka. Nejlepší přítelkyně Zuzi a Koko.

Jediný způsob, jak se poznat, je skrz prožitky. Když nevíte, zda zabalit dárek k Mikulášovi. Protože chcete udělat radost. Ale nejste si jistí, jestli zrovna teď. A když to vzdáte.
 


Komentáře

1 Čerf | E-mail | Web | 17. prosince 2014 v 8:56 | Reagovat

Zajímavě napsané. Lívance se sirupem jsem nikdy neměl. Ale špatné nejsou ani s jahodami se smetanou. Jen ty jahody nemají tak fascinující rozložité koruny :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.