Velké plány

23. listopadu 2014 v 20:29 | misschien
Dnes je 23. listopadu. Ničím významné datum. A přesto i dnes mohu získat emotikon. Trochu jiný než obvykle, ale pořád šťastný emotikon. Dobrý pocit. Po projezeném víkendu. Bojím se, jak velké bude zítřejší číslo. 55? 54? 53,5? To by byl asi sen. A jak rychle půjde dolů? Mám čtyři týdny. Než budu muset domů. Než se potkám s Mojmírem. Pokud se s ním potkám. Chtěla bych. Protože když pomineme bolest, únavu, nevšední způsoby navození slasti, pořád to je někdo, kdo mě dokáže zbavit strachu a nebojí se. A i když se bojí, tak pokračuje. Potom mě přikryje peřinou a nechá spát. Dvě hodiny než vstanu, nechám na stole peníze a vyrazím na nádraží naproti svému příteli.


Takže to bychom měli motivaci. Přes léto jsem se zdravým způsobem dostala na 49-50. Teď to chci zpět. Bude to těžké. O tom si nebudu lhát. Na některé věci jsem zvyklá. Některé jsou pro mě nové. Nicméně už vím, co jíst. A nedat se zaskočit. Hlavně se nedat zaskočit.
Pohyb je jasný. Když to jen trochu půjde, tak čtyři okruhy na bruslích. Pokračovat v dřepové výzvě. Zatím se držím. Chodit. A vydržet to.
Jídlo je jasné. Střídat acidofilní a polévkové dny. Dva ku třem. Zítra první acidofilní. V úterý druhý. A uvařit rajskou na středu až pátek. Teplé jídlo je důležité, když moc nejíte. Protože jinak vás zima zabije. K večeři jogurt a dvakrát kaši od Mixit. Víkend acidofilní. Za každý bezproblémový den smajlíka do diáře. Půjde to. Další týden mi pomůže práce. Protože eliminuje nebezpečné podvečery a odpoledne. Eliminuje i pohyb, ale pořád je to pro mě lepší než sedět doma, snažit se pracovat a myslet na jídlo. Proto mi léto vyhovovalo. Ráno bruslit, odpoledne nemoci jíst. Ale už se to učím zvládat i normálně. Akce emotikon. Akce být na sebe hrdá.
Problémy? Zima. V kombinaci se sukní. Únava. V kombinaci se snahou učit se a fungovat. Chuť. V kombinaci s nutností žít v jedné místnosti s někým, kdo normálně jí. Emoce. Štěstí i smutek. Obě stejně nebezpečné. Strach. Nervozita. Bolest. Zima. Vydržet a nevzdat se. Abych mohla být na sebe hrdá. Se sebou spokojená. Protože vím, že to jde. Jenom toho dosáhnout. Jo a hlad. Ten by také mohl udělat zmatek.
Být bledá. Mít oranžové mžitky před očima, když se postavím. Cítit chlad, kterého se jen tak nezbavím. Vypít kelímek přeslazené horké čokolády. Užít si ten pocit, když se mnou zacloumá. Cítit teplo. Pozorovat, jak rty najednou zrudnou. Užít si ten pocit. Údiv nad vzhledem dámy. Polibky na propadlém břiše. Věci, co se nikdy nestanou. Protože nepřijede. Nebude mě chtít vidět. Nebude, kde se uvolnit. Ale lepší než myslet na čokoládu. Lepší než řvát úzkostí. Lepší než krvavé drápance na krku.
"Hlavně se udržet v lati, nezkolabovat, neječet."
 


Komentáře

1 bludickka | E-mail | Web | 2. prosince 2014 v 21:42 | Reagovat

Nevšedni způsoby navození slasti? To mi nějak utkvělo :)
Jedna má známa mluvila o tom, že zhubla díky mléčné dietě... Já dietám nějak moc nedůvěřuju...

2 misschien | Web | 7. prosince 2014 v 11:17 | Reagovat

Ano. Nevšední jako eufemismus. Nízké, špinavé, bolestivé...
Já také ne. Asi mě baví si hrát. Zkoušet, co vydržím. Zatím nic.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.