Článek 18 (3)

25. prosince 2012 v 21:12 | Arkadina
Peticemi se nesmí vyzývat k porušování základních práv a svobod zaručených Listinou.

Domov. Krásný. Milující. Nedá se mu nic vytknout. Jsem za něj ráda. Spousta lidí by mi jej záviděla. Stromeček. Milující rodiče. Veselá sestra. Velký dům. Bohatý Ježíšek. A touha utéct. Zdrhnout. Zmizet. Odjet. Do Prahy. Pryč. Abych. Abych co? Mohla co? Chtěla bych. A je by to mrzelo. A já to neudělám. Mám je ráda? Nevím. Jen je asi nechci ranit. Už to nedokážu.

Soustředit se doma. O Vánocích. Na literaturu. Prázdná pražská garsonka. Bez pana letce. Jen já. Jablka, rýžové chlebíčky, skripta a učení. Procházka. Proběhnutí. A večer někam ven. Na čaj nebo tak. Pozorovat lidi. Cítit se osaměle a izolovaně. Proč? Protože se chci ničit? Protože si jen namlouvám, že se nedokážu soustředit?
Krásný den. Společná snídaně. Balení dárků. Procházka. Pohádka. A druhá. Sprcha. Zdobení stromu. Večeře. Příběhy. Rodinná fotografie. Spousta darů. Až mi bylo nepříjemné, že já letos dala tak málo. Většina toho, co jsem chtěla. Kuchyňská váha. Nemusím vážit na lžíce. Mixér. Mohu dělat krémové polévky. Lis na citrony. Pan letec si může vymačkat citron. Otvírák na konzervy. Ježíšek zapomněl, že už mám. Nevadí. Neřekla jsem mu to. Něco na odlíčení. Nizozemské knihy. Nizozemská kuchařka. Nizozemský slovník. Chňapky do kuchyně. Šátek. Ale spíše to je šál. Co se dá dělat. A televize. Zeleno-modrá. Možná jediný dar pro duši.
Hraní koled. A vyjící pes. Cukroví po večeři. Pelíšky. Padalo to. Jít spát před jedenáctou. A usínat na mokrém polštáři. Až po poslechu Kabátů. Proč? Protože už to nebude ono? Protože už nebudu dítě? Protože radost z dárků nevydrží věčně? Protože si možná rodiče myslí, že je mám ráda jen kvůli tomu? Máma má dojem, že ji budu mít ráda jen, když bude dokonalá a domácnost perfektní? Já a mít ráda.
Dopoledne se učit. Odpoledne přecpat. Jít se projí. A potom už se neučit. Sledovat doktora House. Protože se mi líbí. A zase padat. Dolů. Kryl. Pomerančový džus. Čerstvý. Z pomerančů. Pocity kvůli tomu, že jsem doma? Že se neučím? Že moc jím?
Proč teď tolik píšu? Protože mám čas? Protože mám příležitost? Protože je mi nic moc? Protože vždy píšu, když mi není moc dobře? Protože se o tom lépe píše? Proč píšu doma? Protože se tak doma vždy cítím? Když není důvod? Veselé rodinné fotografie.
Chodit celá v černém. S velkým kloboukem. Jako kolo od vozu. A ano, být hubená jako tyčka. Měla bych si přiznat. Nejsem nemocná. Jen mám chorobnou potřebu dramatizovat svůj život. Není to nemoc? Jsem k smíchu. Potřebovala bych pár facek. Zažít skutečný problém. Přesto, děkuji nechci. Zima je králíčku...
 


Komentáře

1 bludickka | Web | 26. prosince 2012 v 9:18 | Reagovat

Možná se občas člověk cítí špatně protože má pocit, že do tý ideální situace, do tý ideální společnosti (rodiny) vůbec nezapadá. Že tam je za černou ovci, za negativní položku, která by mohla všechnu tu pohodu narušit.
Někdy mám samotu taky ráda. Nezávislost. Ale je v ní ukrytej smutek. Takovej ten poklidnej a melancholickej. Přesně tak. Jít sama třeba do kavárny. Pozorovat lidi. Cítit se dobře. A zároveň smutně, že tam nejsem třeba s nima. A do toho okamžiku se většinou umím líp ponořit, než když jsem s někým.
Vypadá to na samé praktické dárky. Některé by se mi asi taky hodily.
Došlo ti, kde se ovládá televize? :) Měla jsem trochu strach, jestli už nejsi jiná generace. Jako malá jsem měla s červenou karkulkou. A hrozně jsem jí milovala. Ale váže se k tomu smutnej příběh.
Jé a já naivně doufala, že víc píšeš ku mojí potěše a informovanosti :) Mnou nejsledovanější seriál. Možná že máš víc času přemýšlet a proto to ze sebe potřebuješ vypsat.
Důležitý je, že si to umíš přiznat. Dělá to spousty lidí a ani o tom neví. Já nejsem jiná. Taky dramatizuju. Občas přehrávám. Hérečka. Říkám si, že by existovalo asi jen jedno řešení. Donutit se myslet na pozitivní věci. Narvat si do hlavy pozitivní myšlenky a opakovat si je jako stroj. A nedat prostor těm negativním. Protože když si říkám, na co nechci myslet, nevím, na co tedy myslet. Vše je potřeba nahradit něčím jiným. Jinak se do prázdna vrací to původní. Jenže o všem se hezky mluví, ještě hezčí píše, ale realita zase pokulhává.

2 Arkadina | Web | 28. prosince 2012 v 9:05 | Reagovat

Toto asi nebyl ten případ. Ale je to jedno z dobrých vysvětlení.
Ano, praktické. Co si člověk napíše Ježíškovi, to občas dostane. Jsem za ně ráda. Hummus, dýňová polévka, brokolicová polévka...
Je to jeden z faktorů, ale nejsem takový narcis, abych si myslela, že se někdo těší na mé články. Toto je vlastně mé první popření mého egoismu. Ty Vánoce by se měly zrušit.
Nicméně myšlenka je to dobrá. Ale udržení prázdna by asi bylo ještě lepší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.