Článek 18 (2)

23. prosince 2012 v 21:47 | Arkadina
Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu.

Ranní zelený čaj. Podruhé za dva dny nevstávat v sedm. Naučit se stránku Kapitol. Jít naproti mámě. Venku sněží. Sníh. Dobrá nálada. Zpěv. Skákání, než přijede autobus. Těžká taška. Stala jsem se pomocnicí. V pokoji už stromek se svíčkami. Wat leuk! Bramborová divize. Krájet na kostičky. Protože moje škrabka je v Praze.


Následně ovocně-zeleninová. Rolničky, rolničky. Musím se je naučit v nizozemštině. Poté salátová divize. A muž nepíše. A mně je to jedno. Jeho mínus. Cho objevila pískací hračku. Wat leuk! Endorfinová vlna. Převalila se i přes chybějící bednu s brambory. In opa's oude schuur... Pečené brambory k obědu. Řekla jsem, že stačí. Hrdost. Zelený čaj nezabral. Nedivím se. Po včerejší koňské dávce cukroví. Učení se Rolniček. A jejich překlad. Chvíle klidu. Trochu učení. Moc to nejde. Úvahy. Pozvání do jejich nového domova. Nechci tam. Necítím se na to. Uklízení. Podlahy. Chuť jít ven házet sníh. Ale nakonec ne. Maminčino, že je snazší mne živit než šatit. Jen pro tentokrát se držím. Mám prázdný žaludek a hlad. Nedat si nic. Učím se. Kapitoly. Je to zajímavé, ale stále to jde pomalu. První dvě hodiny, na kterých jsem chyběla. Chybí mi pan letec. Ačkoliv možná ani ne on. Někdo, ke komu bych se mohla přitulit. Nebádat nad tím. Zítra štědrý den. Těším se? Ani nevím. Asi ano. Krásné máminy zvýrazňovače. Zelený a modrý. Opravdu hezké. Velký hlad. A velká večeře. Zbytek pečených brambor, štola, linecké a rohlík s nutelou. Anděl páně. Sama zdobím stromeček. Opět. Stejně jako v Praze. Divný pocit. Strach nebo hrůza. Ze zítřka. Z čeho? Z toho, jak mi chybí pan letec. Že mi bude chybět ještě víc? Protože na Štědrý den se dobrovolně odříznu od veškeré techniky? Nevím. Divný pocit. Nejraději jít spát. Ale to nechci. Protože to znamená vypnout telefon. A přijít o ty dvě zprávy, které snad ještě dostanu. Strach. Regulérní strach. Nevím proč. Děsím se. Dýchám rychleji. Pocity? Nebo nabuzení kakaem a sladkým? Strach. Roztřesené nohy. Polykání na sucho. Raz, dva, tři. Těšit se. Na dárek. Co večer rozbalím. Na první snídani po půl roce. Vánočka s marmeládou a kakao. Klid. Na dopis. Na který odpovím. Na dárky, které zabalím. Večeři při svíčkách. Nádech a výdech. Bude dobře. Vím to. Jenom se bojím. Byla veškerá ta činnost jen odkládáním strachu?
 


Komentáře

1 bludickka | Web | 25. prosince 2012 v 11:48 | Reagovat

Někdo ke komu bych se mohla přitulit - zvláštní že ten někdo by mohl být možná tak trochu kdokoliv? Jak je ten pocit fyzické blízkosti důležitý. Někdy si myslím, že proto, aby nahradil nedostávající se duševní blízkost.
Já jsem si pochutnala na vánočce s máslem. S marmeládou si ji ani neumím představit. Babička s tetou u nás vždycky láteřily už kvůli máslu. Pravá domácí a vy si na ní dáváte máslo? To nemyslíte vážně.
Možná strach existuje jen když je na něj místo a čas. Možná by jinak vůbec nepřišel, nebo člověka zkrátka nedostihnul.

2 Arkadina | Web | 25. prosince 2012 v 20:37 | Reagovat

Ano. Kdokoliv. A to je asi ten problém. Vždycky to byl jen někdo. Pak někdo přišel. A dalo se k němu přitulit. Tak proč ne?
Zajímavá úvaha. Nevím. Myslím, že nenahradí. Je to víc než fyzická blízkost, ale je to jiná kategorie.
Zajímavé. U nás je to klasika. Když se někdo rozšoupne, tak si dá i Nutelu. Ale to už je opravdu něco.
Strach se asi nedá uchopit. Nevím. Možná je to možné.

3 bludickka | Web | 26. prosince 2012 v 9:00 | Reagovat

Nenahradí, ale můžeš si nalhávat, že to souvisí :) Vánočku s nutelou..to mě ani trochu neláká.
Už když jsem byla malá, tak jsem se snažila namluvit si, že strach ani bolest neexistujou. Třeba ani láska. Že to není hmatatelný, nelze to spatřit. A že vlastně záleží jen na tom, jestli si to bude chtít myslet. Jenže takhle jednoduchý to taky není.

4 Arkadina | Web | 28. prosince 2012 v 9:02 | Reagovat

Hmm, trochu mi to připomíná spor o univerzálie. Jestli tyto věci skutečně existují ve své podstatě nebo jsou to jen jména.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.