Článek 17 (5)

16. prosince 2012 v 20:00 | Arkadina

Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.

Některé věci se prostě stávají. A jiné ne. Upéct vanilkové rohlíčky. Nazdobit stromeček. Udělat adventní věnec. Koupit dva vánoční dárky. To byly ty, které se prostě nedějí. Naopak se staly tři zápočtové testy v předvánočním týdnu. Takže dobrou chuť.
Některé věci člověk tuší, že se stanou a že se jim nevyhne. Třeba splátky (viz vtip o Evě a ­­Bohu). Věc, která se stala.
Jsou věci, které člověk nečeká. Jako ­­­třeba první orální sex.


Bylo mi to jedno. Ostatně jako většinou. Prostě to udělám. O co jde. Chvilkové vzrušení z toho, že zkusím něco nové. A jinak nic. Unavená z přípravy na testy. Skoro usínající. Pocity? Bez chuti. On v podstatě bez reakce. Vlasy, které se neustále cpou, kam nemají. Zjištění, že slin se někdy neodstává. A také zkušenost. Ohledně smíchu s plnou pusou. Aneb když si člověk říká, že ještě kousek a končí, protože dávivý reflex by se mohl omylem spustit. Daná situace sice není zcela nepříjemná, ale vyloženě žůžo to taky není. A potom se ozve: "To je moc příjemné." "Jak pro koho."
Neřekla jsem to. Jednak se nemá mluvit s plnou pusou a také je v některých případech lepší ironii krotit. Ani nevím, čím jsem zodpověděla otázku, čemu se směju. Stejně jsme nakonec skončili u klasiky. Jatka se naštěstí nekonala. A jeho nadšení. A děkování. Poněkud přehnané. Myslím, že to pro něj až tak moc skvělé nebylo. A slib, že mně zítra bude na slovo poslouchat. Bylo mi to jedno. Chtěla jsem jít spát.
Rozhodnutí učit se celý den v posteli. Kolem desáté chuť na milování. Nejprve trocha tulení a potom přímá žádost. A nic. Chápu a beru. Uznávám, že se nikdo nesmí nutit. A přesto pocit. Divný. Kupa mokrých hadrů v břiše. Pokolikáté? Když jsem chtěla já, tak to nešlo. "Odpoledne se můžeme pomilovat." To je mi na nic. Já chtěla v té chvíli. Nebýt zklamaná. Když se to stalo zase a znovu. Buď chce on, nebo nechce. Nikdy mu to není jedno. A někde na jazyku skrytá pachuť. Když jsem se snažila rozumem zvítězit nad pocity. "už nikdy po tobě nebudu chtít, to co včera." Včerejšek mi byl ukradený. Jen jsem se cítila mizerně.
Zítra test z nizozemštiny. V úterý koupit dárky a nazdobit stromeček. Ve středu test z dějin. Ve čtvrtek z angličtiny. V pátek domů.
 


Komentáře

1 bludickka | Web | 17. prosince 2012 v 20:17 | Reagovat

Asi si přestanu číst tvoje články, když jsem s R. Prej - čemu se tak směješ? No a jelikož jsem blbá, tak jsem mu to prozradila. On takový vtipy rád nemá :) V té tvé situaci bych to řekla nahlas. Obávám se, že jsem už ve snaze o podobnou situaci ze sebe vyjevila kdeco, co se asi běžně neříkává. Tu druhou část příběhu ale neznám, že bych měla chuť a žádost mi byla zamítnuta :)

2 Arkadina | Web | 21. prosince 2012 v 15:59 | Reagovat

bludickka: Také občas neodolám a něčím se pochlubím. Bohužel při tom mávám býkovi rudým šátkem před očima. Blogování se mu moc nelíbí. Jeho mínus. Nebyl by seznam toho kdeco?

3 bludickka | Web | 25. prosince 2012 v 11:35 | Reagovat

Seznam kdeco není, ale asi by byl dost dlouhý. Hm, blogování taky není přijímáno s nadšením, protože píšu o sobě a to se nemá. Ale stejně nemůžu psát úplně všechno, protože si myslím, že se adresy snadno dopátral.

4 Arkadina | Web | 25. prosince 2012 v 20:29 | Reagovat

Je to možné. Možná se dopátral i on. Možná ne. Možná ano, ale respektuje žádost, aby stránky nenavštěvoval. Otázkou je, zda se přestěhovat. Je to jedno. Tady nebo jinde.

5 bludickka | Web | 26. prosince 2012 v 8:54 | Reagovat

[4]: Nerada měním něco s čím jsem spokojená. Ale přecijen si občas říkám, že bych se mohla vyjádřit trochu šetrněji pro případ, že to čte. Jenže jestli to čte, pak se jistě dovtípí a čte i moje komentáře třeba na tvém blogu. A člověk není schopen naprosto kontrolovat vše co napíše a nechat to podléhat sebecenzuře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.