Článek 17 (3)

20. listopadu 2012 v 21:07 | Arkadina
Cenzura je nepřípustná.

Měla jsem rozepsaný článek. S krásnou a obvyklou pointou. Nějak už jsem se k němu nedostala. Mám napsaný jeden bloudící dopis. Nějak jsem se nedostala k tomu jej odeslat. Už týden mi leží ve složce. A přitom se stále dějí zvláštní věci. A také věci, o kterých nemluvím.


Několik příšerných týdnů. Na váze 54,2. To vylekalo. Trochu režimu. Jeden den. A poté 52,8. Nezlobím se. Opravdu ne. Snažím se vydržet a i přijít na to, jak to. Myslela jsem, že číslo už není jen výsledkem plných střev a také, že dostat se na nějaké přijatelné číslo bude trvat. Ale jsem ráda. A snažím se. Vážím se každý den. Potřebuji to jako motivace. A snažím se nejíst moc. Víc nejde říct. Protože obědům s panem letcem se prostě nevyhnu. Alespoň už si nemohu kupovat oříšky a podobně. Po strhnutí nájmu budu mít na účtu 777 korun. A to mi máma posílala. Jenomže pan letec mi dluží už dva nájmy, takže nemám peníze ani na tento měsíc ani svou pětitisícovou rezervu. Nevadí. Nějak to zvládnu. Slibuje, že už mi bude posílat. A je pravda, že posílá. Sice méně, než bych potřebovala, ale snaží se. Navíc teď už opravdu, konečně, chodí na letiště a dostává tam i peníze. Takže prima. Doufejme. A aspoň mě to neláká kupovat si sladkosti a jídlo, když na to nemám.
O víkendu podívat se na letadla. Zblízka. Zima. Ale slíbila jsem mu to. Jeho vztek, když už večer nebylo mléko. Bezvýchodná situace. Buď mohl být naštvaný, že musel jet ráno sám. Nebo proto, že mléko nebylo.
Prezentace, referát, četba, slovíčka. Ta anglická nestíhám, nizozemská mě baví. Z testu za dva. Konečně. A to byl těžký přepadový. Ale podobný úspěch už tento týden nečekám. Spíše náhoda a přehlédnuté chyby než znalosti.
Stává se, že když vám někdo dlouho předhazuje, že se vám někdo líbí, tak se vám líbit začne? Líbí se studiegenoot. Ale co je v domě není pro mě. Což je někdy těžké. Zvlášť, když má pan letec špatnou náladu a já jsem unavená. Teď jsem unavená. Z nedostatku energie, samozřejmě. Ještě tak hodinku si budu dělat výpisek z knížky, a potom to zabalím.
Neptat se. Prostě být. A doufat v jedno. Věřit, že tentokrát se to povede. I když víme, že je to nesmysl.
 


Komentáře

1 bludickka | Web | 21. listopadu 2012 v 9:46 | Reagovat

Dopis obsahující popis zvláštních věcí? Že by bylo na co se těšit? Já mám zase schovanej v krabici pididáreček, který nakonec bude asi dárkem k vánocům. Snad povzbudí.

A co nějakou malou brigádu semtam? aspoň by ses rozptýlila. V případě nouze ti můžu nějakou menší částku půjčit :)

R. mi předhazuje pokaždé někoho jiného, takže s tím zkušenosti nemám. A ta líbivost je oboustranná?

2 Arkadina | Web | 21. listopadu 2012 v 10:01 | Reagovat

bludickka: Nene, dopis obsahuje obyčejné. Ale těšit se možná můžeš. Nevím. Ale budu na doručení pracovat intenzivněji.
Brigádu. Hmm. Chtěla bych. Ale i tak nestíhám školu. Takže asi pasé. Ale nějak to zvládnu. Nějak bylo, nějak bude. A má to své výhody.
Nabídky si opravdu vážím, ale věřím, že ji nikdy nebudu nucena využít.
Na jednu stranu výhoda. My máme takové tři pravidelné typy (ano, všichni se mnou chodí do třídy), ale studiegenoot bezkonkurenčně vede. Netuším. Myslím, že ne. Je to takový ten zodpovědný studijní typ. Anebo zjistil, že někoho mám, a tak se drží zpátky. Vlastně na mě od jisté doby skoro nemluví.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.