Článek 17 (2)

14. listopadu 2012 v 6:30 | Arkadina
Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

Když si uvědomíte, že jste skoro dosáhli orgasmu při prohlížení nizozemského časopisu, a že to není nadsázka, tak je možná něco špatně. Nebo moc dobře. Po dvou měsících jazyka občas něčemu rozumět je prima.


A pochválil mi výslovnost. Téměř jsem se roztekla blahem. A otravovala s tím pana letce celou cestu domů. Tedy asi čtyři hodiny.
Byla bych hodně smutná, kdyby zemřeli. Ale jsem ráda, že je uvidím až za tři týdny. Nevím, čím mi tak vadí. Třeba tím, že jsem zvyklá jen na přítomnost pana letce? V neděli vstávám v sedm, abych měla klid. Cvičím v kuchyni, abych sestřičku nerušila. A máma přijde do kuchyně. Je to jako rána. Mám ji ráda, ale v tu chvíli jsem chtěla být sama a v klidu si pracovat. Grr.
Včera po dlouhé době nával agrese. Chuť vyrvat dvířka skříňky z pantů a narazit je někomu na hlavu. Prostě a jen rozdávat rány. Celý den tu s námi byla. Sice venku, ale obědvala s námi.
Co by stalo, kdyby odešli? Konec hotelu a přílivu peněz. Konec povinnosti studovat. Nikdo by nám to nemohl vyčítat. Pokud by se o nás nepokusil zbytek rodiny postarat. Což by se asi stalo. A my bychom jim byly zavázány. To, co jsem teď psala, bylo ošklivé. Nedělá se to.
Potřebuji rychlý pohyb. Třeba jízdu na bruslích. Ale ty jsou momentálně mimo. Žádný návrh řešení. Ovoce, rýžové chlebíčky, rýžové chlebíčky s jogurtovou polevou, mléko, jogurt a lupínky. Teď si jen uvědomit a vydržet nejíst to, co je mimo povolené jídlo. Možná bude stačit vzpomínka na odporné nohy a zadek. Měla by. Ta kůže je odporná. A sport mne žádný nenapadá.
Pravidlo dvanácté hodiny a pravidlo povolených potravin. Jedno padlo. Druhé se pokusím dodržet. Které je které? Začínat se musí pomalu. Ale ty oříšky jsem si nedala. Ve skle automatu se odrážela skutečnost. A já to těm očím nemohla udělat. Aspoň že tak.
 


Komentáře

1 bludickka | Web | 14. listopadu 2012 v 13:17 | Reagovat

I tak je hezké, že tě něco abnormálně vzrušuje :) Taky bych chtěla mít aspoň jeden zájem, jednu činnost, která by ve mně rozpoutala euforii. Pochvala.. kolik někdy udělá radosti a jak umí obrátit den..taky o tom píšu :)
To znám.. myšlenky u kterých si člověk říká - a sakra, tohle by mě nemělo ani napadnout natož, abych to vyslovila, či dokonce někam zaznamenala. Opravdu není možné, aby ses vymanila z jejich nároků?
Rychlý pohyb? Tak asi leda běh? Nebo plavat rychle :)Nechci tě strašit, ale někde jsem četla že rýžové chlebíčky nejsou nic dobrého na dietu. Ale asi se všude opět tvrdí něco jiného, to je pomalu běžné. A co takhle nějaká zelenina?

2 Arkadina | Web | 20. listopadu 2012 v 21:11 | Reagovat

bludickka: Také si říkám, alespoň něco. Četla jsem si. Jen ty komentáře kulhají. Snad o víkendu??
Mohu se vymanit a vzít jim jejich sny. A to by mě asi mrzelo. Takže by to byla podivná nová svoboda.
Možná budu běhat na tramvaj. Je to do kopce. Skoro tak prudký jako ty doma. Jen méně jehličí a stromů.
Možná nejsou. Já nevím. Toto moc neřeším. Prostě jsem na ně zvyklá. Na pohled velké, po rozžvýkání malé. A to je mé kritérium. Zelenina? Vidíš, mohla bych. Někdy. Ale je hůře přenosná a hůře se jí "za pochodu". I když to jsou asi jen výmluvy.

3 bludickka | Web | 21. listopadu 2012 v 9:34 | Reagovat

Tak asi jedině cherry rajčata.. ale to frutariáni považujou za ovoce ne? :)

4 Arkadina | Web | 21. listopadu 2012 v 9:57 | Reagovat

bludickka: Aby to nakonec nebylo maso. Ale cherry jsou dobrý nápad. Někdy je zařadím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.