Článek 16 (3)

28. října 2012 v 21:47 | Arkadina
Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.

Půl hodiny do spánku. Toho mrtvého. Kdy se člověk svalí a nežije. Kupodivu poměrně čistý stůl. Chybí jen dvanáctistránkový překlad do rétoriky, dva dopisy, které chci napsat, úkol do rétoriky a výpisek tamtéž. Jenomže zítra přibude další nálož. Nestíhám? Nestačím? A není to fuk?


V sobotu rodinná oslava. Nevlastní děda: "Dáš si také tři vysoké jako Verča?" Nikdy nebudu dost dokonalá. Kdybych byla štíhlá, měla vysokou, odmaturovala se samými jedničkami, tak nebudu dost dobrá. Aspoň, že splňuji kritéria pro vstup do Menzy. Občas je člověku každá útěcha dobrá.
Občas je potřeba si ublížit velká. Víte, jak je to snadné? Žiletky jsou zbytečné. Zkuste kreditku. Je to nenápadné. Bolestivé. Účinné. Jen výsledek jde potom vidět. "Vadí."
Týden učení se na test z nizozemštiny. Protože z posledního jsem dostala 4. Ten předtím byl za tři. Vstávání v šest. Neschopnost usnout. Poslední opakování slovíček. Za tři. Stejně pocit, že za to ani nemohu. Naštěstí drobné chyby. Ale pořád chyby. Přes víkend gramatika, ve které jsem chybovala. A kterou nám nevysvětlil. Má to vůbec smysl? Proč studuji? Protože musím? Chci? Baví mne to? Možná má fall pravdu. Možná mám i studium jako něco, co mě má zničit. Protože svým způsobem se cítím spokojená jen úplně mrtvá, vyčerpaná a na pokraji breku.
Jím. Nějak. Už nad tím ani moc nebádám. Váha se zatím drží. Naštěstí. V úterý po jednom dnu režimu tři kusy sladkého pečiva. Ještě mi nikdy nebylo tak zle. Přednášku jsem zvládla, ale jen silou vůle.
Pan letec. Doprovází mne do školy. Milé. Krásné gesto. Jakou roli v tom hraje jeho žárlivost? Pozval mne na snídani. O přestávce mezi dvěma hodinami. Bylo to milé. Doma mi řekl, že pokud chceme zjistit, zda je nám druhý nevěrný, tak jej máme vzít na snídani. Prý to potom sám poví. A jinak je hodný. Kupuje mi mandličky, hladí mě, chce se mnou spát. Ustál zprávu o tom, že se mu bojím říct, když se s ním nemám chuť milovat. A taky nakoupil, vyžehlil a je milý. Většinou.
Ve škole báječný předmět. Sice zapsat si jej trvalo 13 dní, ale stojí to za to. Historie mne většinou moc nebere, ale tato je zajímavá. A kniha o dějinách Amsterodamu. Také zajímavá. Ale trvalo dlouho ji přečíst.
Výlet na Ještěd. Všude kolem mlha. A v Liberci krásně. Zapomněli jsme si koupit jízdenky do tramvaje. Asi by se revizoři divili, kdybychom jim ukázali OpenCard.
A někdy strach a potřeba se zfetovat a nechuť vstát z postele. Protože dalších pět let. Ještě pět let. Už jenom pět let? Přežít je. A má cenu se o to snažit? Ležet ve tmě a nemoci usnout. Mít strach. Opakovat ne, nechci, prosím už ne. Já už nemůžu. Nechci dál. A pokračovat. Protože se to ode mě čeká. Protože někdy věřím, že to chci. Možná to chci. Lupínky v jogurtové polevě. Nová závislost. Nulový volný čas.
 


Komentáře

1 Alisa | Web | 28. října 2012 v 22:20 | Reagovat

Ach, moja, ty si taká chodiaca reklama sebaľútosti, ktorá ma núti hovoriť si, kam to teda dotiahnuť nechcem .

2 ven | Web | 29. října 2012 v 1:30 | Reagovat

Na jaře jsem odstátnicovala na bakalářským studiu a pokračuju na magisterským. A celou cu dobu si nejsem jistá, že mám studovat. Respektive si myslím, že studovat nemám. Je to hrozně stresující pro mě. Ale nemít mgr? To bych nebyla nic. Vždyť sestra má. A půjde dál. Mgr nestačí. Chce to víc. Umřít zaživa.
Nechci studovat, ale budu studovat. Sebemrskačství. A dokazování sobě i druhým že nejsem debil.

Ach jo. A to mě v Menze taky chtěli.

3 bludickka | Web | 29. října 2012 v 17:28 | Reagovat

Už si ani nepíšu seznamy toho, co chci všechno stihnout. Času je málo a z práce jsem vyřízená, že sotva dejchám. Moje babi zbožňuje bratrance, kterej je totální lempl. To je ještě víc degradující :) Kreditka? To zní lákavě. Nedovedu si to představit..až mě to láká. Blbej černej humor míchanej s realitou. Třeba tuhle radu zapomenu. Nebo někdy vyzkouším..kdoví. Stále nejlepší způsob je udělat radost kočce :)A co kdybys studovat přestala? Plnit cizí cíle..tohle neznám, ale moc se mi to nezamlouvá. Když budeš chtít, můžeš pak dostudovat dálkově. R. mi nedávno řekl, že musí mít hloupý žárlivý řeči, aby tím ověřil moji reakci. Jestli je odpovídající /podle nevím jakých jeho představ/ tak je to prý v pořádku a on se uklidní. A kdyby to neřekl, tak je nervozní..ach

4 Arkadina | Web | 14. listopadu 2012 v 7:41 | Reagovat

Alisa: Že bych objevila smysl svého života?
ven: Přesně tak, je to moc stresující, ale nemít je v některé společnosti jako nebýt.
bludickka: Já jsem si právě založila podseznam. Věci v "soukromém" životě, které potřebuji vyřídit. Třeba objednat sestřičce vánoční dárek nebo zprovoznit tiskárnu. Mohla bych si tam napsat sehnat kočku. Ale momentálně ji naštěstí nepotřebuji. Maximálně aby bylo někomu líto, že odcházím. Aneb žárlivost je děs, hlavně v šest ráno. Přestat studovat. Ale co dál? Nelíbí se mi cíle, které mi dávají jiní, ale sama vlastně žádné nemám. Jenom věnovat se Nizozemsku a nizozemštině. To mě baví. Ale proč se u toho musí dělat zkoušky a chodit na filosofii? Celkem by mne zajímalo, jak vypadá R., když žárlí. Jestli je to lepší nebo horší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.