Článek 16 (2)

15. října 2012 v 8:05 | Arkadina
Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.

"Pokud se potopí, nic to neznamená."
Byla jsem stručná. 45. Mám k tomu daleko. A přitom blíže než kdy jindy. Začít se snažit a vytrvat.
Malá a štíhlá. Drobná. Střízlík. V sukni. Kabátu. Červené šále. S vlasy svázanými nebo volně. Výrazné oči, které vystupují z obličeje. Bílé zuby. Smích. Hlasitý a zvonivý. Veselá. Co umí rozesmát. A naslouchat. Trochu tajemná. Které by všichni chtěli pomoci. Oblíbená.


Ale jak na to? Jednoduše. Ale to nejde. Nebo... jde. Ale byl by to problém. Zkusit. Touha. Poškádlit. Upozornit na sebe. Prošlo by mi to. Už jsem jedla. Bylo by to snadné. Ale zvláštní. Jíst jenom ovoce. Ale to těžko zvládám. Jenom zeleninu. Jenom ovoce a zeleninu. Vše, ale malé porce? Nevím. Nic a pít džusy? Fungovalo to. To, co loňský rok. Jablko, tyčinku a rýžové chlebíčky? Nevím a netuším. Nějak se rozhodnu. Ale normální jídlo to asi nebude. Pan letec to bude muset zkousnout.
Co když mě nechá? A tentokrát doopravdy? Nechci shánět nový byt. Vypočítavá. Už k němu nic necítím? Potřebuji se zase chvíli věnovat jen sama sobě? Je to správné? Stejně s ním budu. Ze zvyku? Ne. Jiným to dělá radost. Jemu to pomáhá. Mně to jenom nesmí škodit. A ano, někdy je to prima. Jak vydržet? Najít si novou úlevu od stresu než je jídlo. Bylo snadné nejíst, když nebylo, co jíst. Ale teď je. Rituál. Co odvede od špatných myšlenek. Bolest. Ta zabírá. Ale nelze si jen tak ubližovat v garsonce. Alespoň ne rány a modřiny.
Milování. Pan letec ve sprše. Rány kartáčem. Do ramene. Jak dlouho jen toto neprobíhalo. Občas usyknutí bolestí. Vlasy na červené rameno. Do sprchy. "Cos tam dělala?" Neurčité blekotání. "Třískala jsi s káblem od internetu? Protože nejde a tebe to štve." "Jo. Trochu mi ujely nervy." Myslím, že jsem mu dříve nechtěla lhát. Naivita. "Máš červené rameno." "Fakt?" Prohlížím si ho. "Nebouchala jsem při tom do tebe ramenem?" "Ne. Možná jak jsi na mě ležela." "Asi ano." Lidé věří tomu, co je pro ně pohodlné. Naštěstí.
Donést si někam naostřit Victorinox. Protože teď s ním neupižlám ani máslo. Nebo rolničky na ruku? Černý náramek? Dvacetkrát žvýkat? Pít litry vody. Víc se hýbat? Asi kombinace všeho. Ovoce, zelenina a chlebíčky. Nothing more. Please. I need it. Dokážu to. Slíbila jsem to ponorce. Potřebuji to. Sebe. Přízrak. Důkaz. Že realita se může změnit. Že realita se musí změnit. Protože já chci. A jinak je vše na nic. Nejíst. Druh vzdoru? Už ani nevím. Spíše snaha zachovat si zdravý rozum. Nekřičet. Učit se.
Možná už je tu i otázka, jestli to ještě dokážu? Výzva? Beru. Zvládnu to. Není problém. Protože na výzvu se dívá lépe. Vydržím být 12 dní fruitariánem? Samozřejmě, že ne. Mám tam rýžové chlebíčky. Ale je to výzva. Mnohem lepší pohled. Optimističtější.
Pochopila jsem žiletky. Tak tenké, že snadno proniknou kůží. Kde se dají koupit? Mít tak jednu. Jen pro to vědomí. Že ublížit se je snadné. Že nemusím mít nervy z toho, jak. Že si nemusím ubližovat jídlem. Štěstí. Aleluja. Teď už jenom dvě jídla a mohu začít. Milujte se a množte se.

Je to jednoduché. Stačí chtít. A ono je to dlouhou dobu mé jediné přání. Tak bych si ho měla splnit. A já to udělám. Je to výzva. A já je plním.
 


Komentáře

1 bludickka | Web | 16. října 2012 v 18:58 | Reagovat

Jediné, co jsem pochopila, jsou spínací špendlíky. Rytí. Pomalé a zdlouhavé. Útrpné jako všechno kolem. Ne žádný prudký zásah. Nevím, kde prodávají žiletky. Ani bych ti to asi nenapsala. Tvoje výzvy se mi moc nelíbí. Co takhle nějaká jiná výzva? Být spokojená, taková jaká jsi, tak jak jsi? To je asi ta největší výzva. Když si jakýmkoliv způsobem ubližuju, vím to, uvědomuju si to a spíš se snažím s tím přestat. Je zvláštní, že ty se svých problémů nesnažíš zbavit, spíš se do nich ponořit. Pan letec na to asi přijde. Možná by bylo lepší kdyby se to dozvěděl od tebe než sám. I když kdo ví.

2 maggie | 20. října 2012 v 22:01 | Reagovat

Proč tě musím tak dokonale chápat? Prijíždím blogy anorektiček. A říkám si, že ja určitě nejsem. Ale vyhazuju svačinu, kterou si ráno udělám když se nikdo nedívá. Plánuju si každou minutu dne, abych neměla čas na jídlo. A večer se mi z toho zvedá žaludek? Z čeho? Z nejezeni? Jsem divná, ale ne anorektička. Vždycky to pokazim. Já vím, tohle nikoho nezajímá. Ja jenom, že tě chápu a nedokážu říct nedělej to i když bych asi měla.

3 bludickka | Web | 22. října 2012 v 8:54 | Reagovat

Náhodou jsem se dostala k téhle stránce http://veganodaktyl.veganka.cz/?page_id=602, jsou tam i nějaké recepty a tak podobně. Doufám, že ti tu nespamuju, ale myslela jsem si, že by tě to mohlo zajímat :)

4 Arkadina | Web | 22. října 2012 v 21:49 | Reagovat

bludickka: Zajímavá výzva. Ale asi neodpovídá mému "perfekcionismu". Na něco už přišel a na něco ne. A stejně jsem to nevydržela. Jako vždy. Ale idea to byla hezká.
Děkuji za odkaz. Těším se, až budu mít čas si jej prohlédnout.

5 fall | 23. října 2012 v 15:51 | Reagovat

Málem jsi mě rozbrečela. Promiň, ale to je fakt hrozný.
Ani ne tak tvoje (ne)jídlo, ale hlavně ten chlap.

6 Arkadina | Web | 24. října 2012 v 10:13 | Reagovat

maggie: Jsme prostě takové. Asi na nás je diagnóza a analýza, ale to je nepodstatné. A víš co? Nedělej to. Jez normálně.
fall: Čím ti přijde tak hrozný? Ptám se jen z čiré zvědavosti.

7 fall | 25. října 2012 v 9:13 | Reagovat

Nemyslím ON jako ON osobně, ale ta situace...Možná mi to tak je připadá (oprav mě pokud se pletu), ale máš ho stejně jako hlad a kartáč jako nástroj sebemučení, kterým se snažíš docílit větší disciplíny/perfekcionismu/jakékoli jinačí synonymum ?

8 Arkadina | Web | 28. října 2012 v 20:27 | Reagovat

Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Možná ho mám jako člověka, který mě má obejmout, když mi není dobře. Jen to občas nefunguje. A také abych udržela iluzi normálnosti, aby mí rodiče byli rádi, jak šikovného mám přítele, aby mi zbytek rodiny říkal, jak je fajn. Aby si mysleli, že jsem dobrá. Nejlepší jako vždy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.