Článek 15 (2)

26. září 2012 v 13:39 | Arkadina
Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.

Už je po všem. V podstatě už to bude jako na tobogánu. Možná si mohu vybrat rychlost, kterou se budu řítit, ale to je tak vše. Protože mám zapsáno.


Zápis jest zvláštní věcí. Některé studentomilné vysoké školy nabízejí možnost vybrat si předměty, které si chcete zapsat, a po spuštění zápisu jsou vám automaticky zapsány. Výběrové univerzity se řídí dle hesla: "Život je boj. Přežijí nejsilnější." Převedeno do normální řeči: "Jestli si chceš něco zapsat, pospěš si."
Zápis mé alma mater začal dnes v deset hodin. Od 9:50 už jsem byla natolik nervózní, že jsem se pochechtávala a zpívala si. Když zápis spustili, začala jsem. I přes krátkou nepříjemnost, se mi nakonec podařilo zapsat nejen předmět Psychologie pro každý den, ale i Filosofie míru a války. To byly pro mne nejhlavnější volitelné předměty. Protože už jen sylab předmětu Uvedení k filosofii mne naplnil děsem. A vzpomínka na nekonečnou nudu a blbosti, které jsme se museli učit ve filosofii na střední, mne dovedly k hledání přijatelnější varianty. Obecně jsem s volbou volitelných předmětů měla problém. Nic moc se mi nelíbilo, a když něco přeci ano, tak se mi to většinou krylo s něčím povinným. Nicméně jsem spokojená. Počet kreditů je sice vyšší, ale možná budu muset škrtat, takže raději více nežli méně.
V neděli jsem se bála. Školy, budoucnosti, zda to zvládnu. Nemohla jsem usnout. V pondělí už bylo vše v pořádku. Stačí vydržet nejíst celý den a jen povečeřet, protože to jsou už ostatní doma a vidí tě. Je prima po dlouhé době zase nejíst. Osvěžující. Sice to stojí trochu námahy. Hlavně v poledne. Člověk musí vymyslet nějakou aktivitu místo přípravy oběda. A také když se máma vrátí z práce se svačinou. Ale jde to zvládnout. V podstatě se mi osvědčilo nachystat si oběd a potom ho zlikvidovat. Něco musí mizet z komory a musím vědět, co říct, když se mě zeptají, co jsem si dala. Unavenému se usíná lehce. Nejtěžší zkouškou byla výroba arašídového másla. Nemůžete ho dělat, aniž ho ochutnáte. A první lžička vede k problémům. Plivání od nich pomáhá. Stejně tak humus. Bez ztráty poledního bodu. Večeře jsou horší, ale co už. Alespoň se snažím. Cvičím. I pár nových cviků. Pomáhají. Jen mě teď bolí nohy. Hlavně když si sedám. Ale pomáhají. A to je hlavní.
Chtěla jsem pana letce překvapit tím, že přijedu o den dříve. Nevyšlo mi to. Co se dá dělat. Nabízel se, že dnes přijede a v pátek se mnou pojede do Prahy. Když jsem mu jemně řekla, že je to nesmysl a že vyhodí do vzduchu skoro pětistovku, tak se naštval, napsal, že tedy pojede domů a do Prahy až v neděli. Co jsem mohla dělat?
Hlad je fajn. Člověk si na něj ale musí zvyknout. A musí být dobrovolný. A také přivyknout tomu, že je člověku zima. A odpolední únavě. Ale jde to. A zelený čaj. Podporuje trávení. Ráno půllitr. Pomáhá. Stejně jako v době maturity. Člověk má potom dobrý pocit. Že se mu nezasekávají vnitřnosti. Že vše jde jak má.
Četla jsem knihu Osamělost prvočísel. Dobrá. Nechala jsem si vykopírovat jednu kapitolu. Pro mě důležitá. Jen nejsem schopná nikde najít ten film. Zajímal by mě. Ještě to zkusím.
 


Komentáře

1 eliade | Web | 29. září 2012 v 16:37 | Reagovat

Osamělost prvočísel je dobrá kniha. Film podle mého už o dost méně. Pro mě je taky jedna kapitola důležitá - neustále mě upomíná na děsivost reality - ale jsem si téměř jistá, že je úplně v jiné části než ta Tvá...

2 bludickka | Web | 29. září 2012 v 19:33 | Reagovat

Psychologie pro každý den, to zní dobře :)Nachystat si oběd a pak ho zklividovat? To bych hladová nesvedla :) Osamělost prvočísel mám už dva měsíce půjčeno z knihovny a vůbec se k tomu nemůžu dostat. Mám toho rozečteno příliš. A taky mě od čtení zdržuje ta blbá hra na mobilu :)

3 Arkadina | Web | 12. října 2012 v 23:03 | Reagovat

eliade: Asi ano. Každý si najde to své. Kniha je vcelku aktuální.
bludickka: Ano. Ale nakonec jsem ji vyměnila za jiný předmět. Někdy je vůle silná. A potom ne. Snažím se nečíst více věcí. Ne vždy to ale vyjde. Hra? Třeba to časem přejde.

4 bludickka | Web | 16. října 2012 v 15:55 | Reagovat

[3]: Knížku už čtu a moc se mi líbí. Dokonce kvůli ní občas nehraju, ale jen občas. Ta hra je bohužel nekonečná a chystám se jí hrát pak ještě jednou, protože teď už vím jak na to :)Jinak si slibuju, že si tentokrát z knihovny půjčím jen maximálně dvě knížky, tak jsem na sebe zvědavá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.