Článek 14 (4)

30. srpna 2012 v 17:57 | Arkadina
Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.

Další Praha. Další inzeráty. Další dny. Stále život.
Pěkný byt v malém bytě. Za 8000. Nakonec jsme odvolali. Chtěla podepsat smlouvu moc rychle. Zítra další. Nebýt ateista, tak se modlím, aby to vyšlo. Vypadá dobře. Snad si ho nikdo nezabere. Nesmí. Držíme pěsti.


Salát z robi. "Není v něm maso?" Raději se u pultu ptám. Kdyby vegetariánskou ingredienci doplnili něčím pro býložravce nevhodným. "Není. Jen robi a to je sójové." "Dobře." Salát sice bez masa. Ale zato s pálivými papričkami. Panu letci to došlo hned. Mně až po prvním soustu. Záviděla jsem mu jeho buchtičky. A to si chtěl dát maso.
Anděl. Opět. Výběr bot. Stala jsem se nákupní asistentkou. Dobrou. Nakonec si vybral. Za sedm set. Vhodné na "výlety". Dvacet kilometrů minimálně. Dlouho jsme na žádném nebyli. Od Slovenska. Ale je nemocen a hledáme byt. Nemáme čas se potloukat po kopcích a hledat skřítky.


Marks&Spencer. Žízeň. Zázvorová limonáda. Trochu pálila v krku. Pan letec to vzdal, já vypila půlku. Stejně jsem si už vypálila pusu při obědě.
Dvě vegetariánské bulky. Dobré. Budu si častěji dávat na pečivo plátky uzeného tofu. A možná si i koupím sójovou majonézu. Stále nevím, jak budu v Praze jíst. Automaticky bych se vrátila ke školnímu režimu. Jen mám pocit, že to nebude možné. Nebo snadné. Uvidím.
Doktorka. "Zase jste zhubla." Od návštěvy před měsícem. "Ale vypadáte normálně." Konečně nevypadám odpudivě. Jenom si to udržet. Jde to těžko. Mám pár zlozvyků a závislost na pochutinách. Ale snad to půjde. Já to nějak zvládnu. Musím. Chci. Potřebuji.
Kniha. Zatím skvělá. Možná by se mohla líbit. Úterky s Morriem. Zítra si ji budu ve vlaku číst. Protože tahat s sebou Sofiinu volbu, je nepraktické. Ale také je dobrá.
Tvořit. Nejen konzumovat. Pracuji na tom. Půl hodiny denně se mi nedaří, ale v neděli večer jsem dělala hada. Sestřička byla nadšena. "Mám ráda, když Arkadina dělá něco z korálků. Znamená to, že je doma. Že má čas a že je šťastná a není ve stresu." Hlavně, že jsou ostatní šťastní.


Babička odchází v září do domova s pečovatelskou službou. Ironie osudu. Bude chodit o víkendech na obědy. Sarkasmus osudu. Nechci obědvat vedle staré paní. Nechci. Už takto nenávidím nedělní obědy. Zhltnout jídlo a zmizet.
Dnes jsem zatím netvořila. Ale udělám hadovi brášku. Delšího. Bude to trvat více dní. Ale vařila jsem. Neměli čedar ani parmazán. Proto chuť průměrná. Bude lepší. Už se těším na Prahu. Snad lepší obchody s potravinami. Ironie. Nechci přece jíst. Chci dělat radost panu letci. Občas mu něco uvařit. A nevzít si s ním? To by asi nešlo. Šmodrchanec.

Gerrit Krol
O svlékání kalhot
Obecně existují dva druhy kalhot,
a) vlastní kalhoty, b) kalhoty někoho
jiného.

Pokud si člověk svléká vlastní kalhoty,
má tu výhodu, že při tom může
být sám. Pokud svléká taktéž
kalhoty někoho jiného, tak u toho jsou
přinejmenším dva. Lze si
v takovém případě
také
svlékat kalhoty navzájem
(dualismus).

Důležitým faktorem je
pohlaví účastníků. Přísluší-li k
rozdílným pohlavím, pak si nemohou
kalhoty vzájemně vyměnit, neboť
každé pohlaví
má vlastní kalhoty.

Ačkoli je zpravidla
pohlaví rozeznatelné na kalhotách,
je
rozeznatelné i bez nich. Ovšem člověk,
ať v kalhotách či bez nich,
přísluší nadále ke stejnému pohlaví.

Obecně máme dvě pohlaví,
mužské a
ženské, jejichž
zástupci se rozeznají tak,
že
když už jsou jednou bez kalhot,
mužské vstupuje do ženského. Říká se pak,
že spolu
splynou.

Toto splynutí je dočasné.
Poté se kalhoty opět natáhnou.

Vstupovat do sebe,
byť se jedná o různá pohlaví,
s nataženými kalhotami nelze.
 


Komentáře

1 bludickka | Web | 1. září 2012 v 10:20 | Reagovat

Robi jsem měla jednou, když jsem jela s R. do Brna. Ale bylo to něco pro mě neurčitého a moc mi to nejelo. Had se mi líbí, jsi šikovná. Moje tvorba se vztahuje převážně na psaní. Samých nesmyslů :) A moc mi to nejde od ruky. Ale chystám se vytvořit si scrapdiář :) Nemusíš přeci jezdit každou neděli domů ne? :) Nebo obědvat jen v sobotu a v neděli ráno jet zpátky do Prahy. Rodinný obědy jsem nikdy neměla ráda. Vždycky to bývaly jen samé hádky.Místo parmazánu jsem koupila v Bille nějaký strouhaný v zeleném sáčku :)Větší výběr je podle mě třeba v Globusu nebo Tescu ale nesnáším ty velké přervané obchody, takže mám smůlu a nakupuju v předražené Bille, ta je stejně nejblíž :)

2 Arkadina | Web | 2. září 2012 v 23:09 | Reagovat

bludickka: Tak to moje robi nebylo neurčité ani náhodou. Vlastně jeho chuť ani nebyla pod vším tím pálivým ani cítit.
Děkuji. Nejsou to nesmysly. Scrapdiář? Neumím si to představit, ale některé scrapbooky (nebo co to je), vypadají celkem k světu. Jinak já bych si hlavně měla pořídit normální diář.
Každou ne. Tím pádem by mě víc mrzelo, že bych mohla jenom jeden oběd sníst v klidu. Někdy jsou totiž rodinné obědy prima. Když jsme jenom rodina.
Ano, také musím zjistit, který obchod máme nejblíž. Momentálně však bojuji se zálohami na byt. Máme garsonku pro dva. Topení wafky, sporák (na plyn) a ohřev vody bojler (elektřina). Budeme bydlet dva a máme zálohu 1700. Z toho část jde ještě na vodu, popelnice a další poplatky s domem. A teď nevíme, jestli jsou ty poplatky ok a dá se do nich vejít, nebo jsou nízké a budeme muset doplácet. Takže bych potřebovala vědět, jak nějací dva lidé mají zálohy a kolik doplácí či zda jim vrací. Nevíš o někom? Vím, že je to otázka dost soukromá, ale mám z toho poměrně těžké spaní.

3 bludickka | Web | 4. září 2012 v 17:07 | Reagovat

Na letošní rok jsem si koupila mamadiář a používám ho napůl jako diář napůl jako deník, lepím tam vstupenky a blbosti a ještě v něm mám spousty papírů a seznamů :)

Asi taky záleží jak je ta garsonka veliká. My máme v bytě všechno na elektřinu. Kdysi jsem měla v bytě wafky - dvoje a hrozně mě štvaly. přišlo mi, že pořádně byt nevytopí a že hodně žerou. Ale v garsonce to bude asi v pohodě. My platíme zálohy 3.500,- ve dvou. První rok jsme měli asi sedm tisíc přeplatek a teď asi patnáctset. Jenže byt má asi necelých šedesát metrů a na vodě kdovíjak nešetříme (já bych ve sprše mohla trávit hodiny) a semtam se tu koupe i R. Nevím ale, jestli jsem ti tím nějak pomohla :)Ale řekla bych že je vždycky lepší platit víc než doplácet :) Ještě se můžu zeptat R., kolik dávají oni, mají taky wafky a asi přes čtyřicet metrů.

4 Arkadina | Web | 8. září 2012 v 19:06 | Reagovat

bludickka: Já jsem si teď nakonec vyhlédla Moleskine. U některých věcí si za prvé potrpím na značku a za druhé jako jediní mají týden na jedné straně a na druhé straně místo pro poznámky. V pondělí nebo v úterý si pro něj zajdu. Už teď se těším.
Nemusíš, ale pomohla jsi. Prostě budu doufat, že to půjde a když ne, tak se holt budu stěhovat. A děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.