Článek 12 (2)

10. června 2012 v 21:34 | Arkadina
Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.

Jednou. Dvakrát. Třikrát. A potom jsem už přestala počítat. Kolikrát se chtěl zabít? A kolikrát to předstíral? Podle mne jsou ty cifry stejné. A přesto mne to deptá. Co když to udělá? Bude to má vina? Nebude. Některé věci prostě nezvládám. A někomu po iksté rozmlouvat změnu statusu není mé hobby. Prostě se tím už nevzrušuju. Věřím v happy end.


Mám za sebou první kolo přijímaček na Karlovu univerzitu. Prošla jsem a postoupila do druhého. Pohovor. "Proč jste se rozhodla studovat nizozemštinu?" "Protože tam není ani moc teplo ani moc zima. Protože nejsou ve válečném stavu. Protože nemají nic proti ženám." Tak to asi nepůjde. Musím do středy vstřebat nová fakta. Přečíst ještě nějaké knihy. Připravit se. Všeobecný přehled ale stejně mít nebudu. Ve středu třináctého v osm budova filosofické fakulty. To znamená odjet o půl páté z Brna. Vstávat o půl čtvrté. Den před tím jet za sestřičkou do Brna.
Měla bych shromažďovat fakta a informace. Nechce se mi.
Předávání maturitního vysvědčení. Sako, červená kravata, bílá košile, podpatky, malá kabelka. "Nejlepší studentkou je Arkadina." Dvě velké knihy, růže a déšť. Samé. Úkol splněn. Zprávy příbuzným. "Od dnešního dne si již mohu do kolonky dosažené vzdělání hrdě vyplnit středoškolské s maturitou."
Cesta do Brna. Pan letec s nervy v háji. Jeho žárlivost dostává zabrat. Dumá nad tím, že ho opustím. Sedí vedle mne na zastávce. Já v "obleku" ho utěšuju. Vedle mne růže z předchozího odstavce. Kolemjdoucí stará paní: "Vy jste krásný pár. Měli byste být na fotce v nějakém časopise. A ta červená růže." Haha.
Chuť na hranolky. Už asi třetí týden. Neschopnost si je koupit. Strach přijít ke stánku a říci "hranolky s tatarkou". Místo nich wasabi a para v jogurtové polevě. Cesta tramvají. Radost. Zima. Nebudu tramvaji říkat šalina. Tři hodiny ráno. Sestřička mi dělá toasty na cestu. Proč vždy z hlavního nádraží jedu směr Háje?
Otázky, které jsem nečekala. Zadání bylo: reálie a politická problematika oblasti, historický vývoj oblasti, znalosti anglického jazyka. Mým oborem snad bude nizozemština.
Otázka: Kdy začala a skončila v Čechách třicetiletá válka? Proč se letos tolik mluví o Rudolfovi II.? Jak se jmenuje král Belgie? Můj tip byl Alfréd. Byl to Albert. Nejstarší univerzity a data. Všechny v hlavních městech a ve čtrnáctém století. Ani jednou jsem se netrefila. Něco jsem i věděla. 37 bodů z 50. Pro postup potřeba 25. Musím udělat ten pohovor. Musím. Prosím.
Hledání papírnictví v centru Prahy. Oběd v Countrylife. Podivné rizoto, ale výborný obilninový karbanátek. Stálo to více, než jsem čekala. Snaha najít papírnictví. Anglické upozornění předem, že se budou zkoušet sirény. U nás jen česky a hlavně až poté, co sirény zazní. "Zkouška sirén. Právě proběhla zkouška sirén." Rezignace na papírnictví a cesta k nádraží. Snaha ušetřit peníze za metro. Na konci Václavského náměstí doprava a budu tam. Hmm. Po půl hodině mě chození přestalo bavit, a když jsem se vynořila stanice metra Náměstí republiky, rozhodla jsem se přeci jen koupit si lístek. Někteří by sice tvrdili, že z Náměstí republiky na Hlavní nádraží není nutné jet přes Můstek, nicméně hlavní je, že za několik desítek minut jsem se nalodila do Expresu Vindobona.
Podařil se mi koupit levný lístek do Brna za 190 korun. Ve vlaku samí Asiaté, Němci, pěkné sedačky, souprava až z Hamburgu, u sedaček stolečky. Napůl jsem čekala, že mne vyhodí. Naštěstí se nestalo. Celá cesta pozpátku při čtení nizozemské literatury. Pohled panu letci jako by se nic nedělo. Jako by neměl zase nějaký problém (opět oblíbené téma: podvádíš mě, byla jsi s jiným).
Hledání poštovní schránky v centru Brna. Bez úspěchu. Sójová "čína" k večeři. Zjištění výsledků. Uklidňování pana letce. Hlasitý sarkasmus před sestřičkou.
Problém. Žádné u/spokojení. Týden. Hledám důvod? Jedno milování. Strach a děs během něj. Od té doby asi blok? Proč? Po týdnu jsem to jednou vzdala a ani se nepokoušela na dané téma mlžit. Vzalo ho to. Prý mě nevzrušuje. Hmm. Mám si najít jiného. Hmm. Potřebuji změnu. Blá, blá, blá. Zkusit to s jiným. O pocitech hrůzy jsem mu neřekla. "Bráníš se, nedokážeš se uvolnit." Kdyby na mě jen nebral ohledy. Prostě si užil a skončil. Nic víc. Nakonec společné usínání. Co když je na vině, že jsem tlustá? Jedno temno za den? Pocit bezmoci? Že je vše špatně? Že já nemám studovat jazyk, ale ekonomii?
Nizozemsko je zajímavé a krásné. Prší tam každý druhý den. Kniha Kontrapunkt byla dobře napsaná. Zajímavá kompozice. Strach se zvážit. Přejídání každý den. Rezignace. První škrábance po dlouhé době.


Jo a doma hořelo na dvoře auto. Strýcovi někdo vyhrožoval a potom přitvrdil. Byla jsem tu noc pryč. Mám pocit, že se mne to netýká. Mám svých "starostí" dost.

 


Komentáře

1 paranoea | Web | 11. června 2012 v 8:21 | Reagovat

Nizozemí naprosto chápu. Chtěla bych tam odcestovat. Nejdřív na výlet, pak na letní sídlo a nakonec třeba i pro život. Yeah, sny jsou krásná věc.

2 bludickka | Web | 11. června 2012 v 15:11 | Reagovat

Já nejspíš žádný sny nemám. Chtěla bych nějaký jistoty, ale to je asi blud. Gratuluju k dalšímu úspěchu. My jsme včera měli taky další hovor o tom, jak si určitě najdu někoho jiného. Děsně mě to vyčerpává a nebaví mě vymýšlet další a další argumenty, proč by to neměla být pravda. Občas je to vážně frustrující. Obzvlášť když jsem přehnaně upřímná a často si navíc nevidím do pusy a povím na sebe i to co nevím.

3 Maggie Elm | Web | 11. června 2012 v 15:21 | Reagovat

Nizozemí je úžasná země. Když jsem tam před dvěma roky byla, ještě jsem neviděla skoro žádnou jinou zemi a tak jsem si říkala, že mě to nadšení brzy přejde. Ale nepřešlo. Běžte do háje s Anglií, Německem, Belgií, dokonce i s Vídní. Amsterdam je nejhezčí město co jsem když viděla.
Před rokem jsem taky chtěla na fildu. Hmm... určitě tě přijmou. Jaké to je být nejlepší? Učit se. Kdysi jsem taková byla. Asi jsem nebyla šťastnější, ale kdo ví.
Pan Letec mi není sympatický od doby co o něm čtu. Promiň, neznám ho.
Ty tvoje citáty v záhlaví mě vždycky strašně zvednou náladu:)

No někteří lidí jsou zase zvláštní navenek a obyčejní zevnitř. Shakespeara jsem nečetla kromě pár sonetů, pořád mě asi trochu děsí, že možná všechny ty úžasné věci nenapsal on.

4 Alisa | Web | 11. června 2012 v 20:17 | Reagovat

Holansko ? Nič moc . Asi je to vec pohľadu, ale že by ma nejako oslnilo . Popri Švédsku ? Helsinkám ? Pri Paríži ? Nie, nie . Holansko . Môj veľmi dobrý kamarát je odtiaľ . Luca . Chceli sme ísť na tie korčule, ale nebol dosť tvrdý ľad, takže sa to nakoniec aj tak nekonalo .
Mať samé jednotky . Hmmm, po tom som nikdy netúžila . Na to mi išlo vždy všetko príliš hladko . Dostať dobré maturitné vysvedčenie som chcela len, aby som ostatných šokovala . Koho to zaujíma ? Známky nie sú vedomosti, je to len hladkanie vlastného ega .
Pan Letec je magor . Magor najvyššieho stupňa . Mať ho pri sebe, povzracala by som sa len z tých kecov . Nevzrušuje ťa ? Máš si nájsť niekhoo iného ? Pff, sebaľútosť . Tak strane asexuálne . Tak odporné . Píršerné . Komplexy by som mu otrieskala o hlavy .

5 Alisa | Web | 11. června 2012 v 20:19 | Reagovat

A tá pesnička je dobrá . Fakt dosť dobrá .

6 Arkadina | Web | 4. července 2012 v 20:53 | Reagovat

paranoea: Ano, takové letní sídlo by bylo báječné.
bludickka: Ano, občas se člověk snaží tak moc toho druhého přesvědčit, že to nakonec celé zamotá, ačkoliv je úplně nevinný. A vymýšlení nových argumentů je fuška. Zvlášť, když nesmí odporovat těm starým.
Maggie Elm: Jsem ráda, že se ti Nizozemí líbí. Jaké je to? Rutina. A taky dřina. Občas zábava. Něco jako černý humor. A čekání, kdy tě odvezou do ústavu pro duševně choré.
Autorství u něj neřeším. Stejně ho osobně neznám, tak to pro mě není důležité. Prosté označení. Ohledně pana letce, v pořádku. Beru každý názor.
Alisa: Každému se líbí něco jiného. Krásně vyjádření. Hlazení vlastního ega a hlavně ega těch, kteří se potom chlubí dokonalou dcerou, vnučkou, sestrou (nehodící se škrtněte). Ale také je to potřeba pro perfekcionisty.
Tvé postřehy ohledně pana letce jsou osvěžující. Přímé.

7 ven | Web | 8. července 2012 v 0:48 | Reagovat

Holandsko se mi líbí. Týden v Delftu byl... nezapomenutelnej.
Ale já jsem domácí prdel a z česka se mi moc nechce. Možná bych mohla zapřemýšlet proč.

Jo a..., hlásíš se ještě na něco?
Čím to je, že pan Letec zrovna nehýří sebedůvěrou?

8 Arkadina | Web | 9. července 2012 v 8:59 | Reagovat

ven: Delft. Už zase. Skoro v každé knize je zmíněn a přitom to ani není hlavní město žádné provincie. Možná jsi prostě spokojená s tím, co máš.
Ne, jeden obor na dvou školách. Jen v Praze navíc s literaturou.
Nevím. Nebo respektive dle jeho slov ho jedna přítelkyně podvedla a tak nějak je našel, když byli tzv. "v nejlepším". To mi vysvětluje žárlivost, sebedůvěru nevím. Ale myslím, že se snad moc nepodceňuje. Ale děkuji za námět k zamyšlení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.