Článek 12 (1)

2. června 2012 v 11:55 | Arkadina
Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.

Fajn. Nevím, proč mám sklon začínat článek citoslovcem nebo jiným výrazem s nulovou vypovídající hodnotou. Nicméně možná takový zvyk ani nemám, ale nechci se zatím dívat na blog, protože bych přišla o perfektní příležitost, začít článek úvahou na libovolné téma.


Tak ten zvyk nemám. Nevadí. Je spousta dalších věcí, které nemám. Po krizi je většinou neřeším. Soustředím se na takové věci, jako je bolest hlavy, přecpání, nenávist sama k sobě… blá, blá, blá.
Jistá slečna vyjadřuje údiv či nelibost (nikdy jsem si nemyslela, že mám problém číst ve slovenštině, ale z těch textů mě většinou "bolí hlava", takže je nečtu pozorně, ale jen je prolétám) nad tím, že její příbuzní nerozeznávají hudební žánry a styly. Aspoň doufám, že jsou to žánry a styly. Přiznávám se, že v tom mám také chaos a že je to ostudné. Každý, kdo čte v novinách ten zábavný článek na konci, přeci ví, že je to fejeton, útvar publicistického stylu, že jeho náležitostí je pointa. Nicméně, opravdu se stydím, že je nerozpoznám. Ale jak se je naučit rozlišovat?
Tomuto se říká psaní pro psaní. Vyhýbání se povinnostem a normálním činnostem. Má solitérní kytka na stole pomalu vadne. Kde by byl svět bez nabíječek? Drátů, zásuvek, zástrček a kdo ví čeho ještě.
Snažím se netahat si za vlasy. Celkem se držím, ale jde to ztuha. Síla zvyku.
Mátový čaj z čerstvé máty. Chtěla jsem napsat pravé, ale je možné, že máma stříhala tu z levého truhlíku. Ta plastová příchuť, kterou jsem považovala za vadu nekvalitního sáčkového čaje, je očividně podstatou mátového čaje. Co se člověk nedozví. Nebo je to výsledek příliš dlouhého louhování? Zjistit!
Hledala jsem si cache v Brně. A potom si najdu i ty v Praze. Musím se chystat na přijímačky. A nechystám se. Praha je oříšek. Od osmi testy, ale nevím, jaké a co budou chtít. A také kdy skončí. Co potom? Countrylife? Hlad? Obchody? Bezcílné toulání? Starbucks? Lavička a klid? Cesta do Brna? Cache?
A co když nechci? Bojím se snídat? Co když se jí nezbavím? Co dál? Ze zoufalství, že nemůže jíst, se přejídá? Non sense. Vadí. Pojďme už to skončit.
 


Komentáře

1 Maggie Elm | Web | 2. června 2012 v 14:57 | Reagovat

Po maturitě máš tak trochu právo psát jenom pro psaní. Vlastně na to máš právo vždycky. A popravdě mě to vždycky baví číst.
Cache sou super, já hledám v okolí Brna, ale pomalu už dochází.. A ta písnička na konec:) Miluju tu část s golierem.

2 Polly | Web | 2. června 2012 v 22:57 | Reagovat

Mala by som sa učiť. Keď nechcem prepadnúť. Lenže mám 448723 iných, pre mňa  dôležitejších starostí.

Starbucks. Taká populárna blbosť. Aj ja tam raz chcem! :D Keď budem mať peniaze naviac.

3 Maggie Elm | Web | 3. června 2012 v 10:11 | Reagovat

Možná ne lepší život, možná lepší vztah s rodiči - přemýšlím jeslti to pro mě znamená lepší život, i když asi jo. Banální... hloupé je, že mě to příjde banální už teď. Jen nemám občas sílu nutit se dělat dál. Už je někdy těžké věřit jenom sama sobě. Kecy. Díky za podporu:)

4 bludickka | Web | 4. června 2012 v 16:02 | Reagovat

Mátový čaj znám snad jen ze sáčku. Nebo si nepamatuju. Ale dnes ráno jsem ho měla k snídani.

Ve Starbucks jsem nikdy nebyla. Myslím, že mě to ani nenapadlo. A kdy se konají ty přijímačky?

5 Alisa | Web | 6. června 2012 v 22:35 | Reagovat

Starbucks nie je káva . Je to žbečka, módny hit, nič, čo by očarilo . Ale hrčeky a termosky mám rada .

Bolo to konštatovanie . Nič iné nie je na mieste . Myslím .

6 Arkadina | Web | 10. června 2012 v 23:18 | Reagovat

Maggie Elm: Děkuji. Také krabičky? Kdo by to byl řekl. Tak ji mám ráda.
Polly: Mně se Starbucks líbí hlavně kvůli jedné knize. Už si nevzpomenu na název, ale oslovila mne.
bludickka: Ve středu. A tuto středu (13.6.) je druhé kolo. Pro mě je Starbucks spojen s knihou "Jak mi Starbucks zachránil život". Bylo to pěkné čtení. Proto tam, když jedu do Prahy, mám v plánu jít.
Alisa: Abych se přiznala, kávu nepiju. Chodím tam na čaj. Ano, je to móda. Ale vynáší. Konstatování. Děkuji.

7 bludickka | Web | 11. června 2012 v 10:49 | Reagovat

[6]: kdybys nevěděla co, tak mám dopoledne čas asi tak do jedné hodiny :)jinak budu držet pěsti pro štěstí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.