Článek 11 (5)

27. května 2012 v 11:06 | Arkadina
Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

Budu spát do desíti. Probouzím se. Pokoj skrze žaluzie zalitý sluncem něco ve mně řve, když to čtu KLIŠÉ. Odpočinutá. "Ještě spi, je šest dvacet." O dvě hodiny později jsem přespaná. Jogurt k snídani. Jak vysvětlit, že nechci obědvat? Asi nijak. Těstoviny s rajčetem a jogurtovým dresingem. Strach. Strach z toho, že mě přejde dobrá nálada. Roller Coaster s panem letcem. Žádná večeře. Únava. Jít spát brzy. Chvíli si číst.


Ráno bolest v krku. Snídaně jablko. Jdeme nakoupit a najít cache. Horko. Cache na nedostupném místě. Pan letec naštván a otráven. Nevšímám si ho. Potom se omlouvá. Jako vždy. Přes železniční most. Nemám to ráda. Těstoviny s rajčetem a jogurtovým dresingem. Odpoledne únava. Budu hrát, ale musím u toho ležet. Nelze. Tak nic, nebudu hrát s ním. Nedával to. Neumí se zabavit sám? Očividně ne. Demonstrativně si balí věci a říká, že pojede. Blá, blá, blá. Nevšímám si ho. Nakonec je opět vše dobré. Pat a Mat, Spejbl a Hurvínek. "Co když řeknu sestřičce, že nechceš nic jíst?" To bys, chlapče, skončil.
Rýma. Ošklivá. Bolest v krku. Únava. Grep a pečené brambory. Skoro celý den v posteli, herní maraton, film o Robinu Hoodovi. Tentokrát nevydržel ani do konce. Obavy, zda jsem to stihla. Abych hlavně já byla spokojená. A mně je to jedno. "Celkem mě štveš tím, že nechceš jíst. Víš, co se ti potom stane?" Blá, blá, blá. Vím. Jenomže k tomu nedojde. K večeru naštván, že s ním nechci jet až v sobotu. Vysvětluji proč. Říká, jak dlouho se neuvidíme. Proč za ním nechci příští víkend přijet. Spíme spolu, ale bez sebe. Jak chce. Smích zfetovaných spolubydlících za stěnou.
V noci se probudím. Je mi mizerně. Zvracela bych, ale naštěstí nemám co. Krk bolí, vrazilo se to do uší, smrkám. Mám ho probudit nebo poslouchat? Když byl hnusný, tak budu poslouchat. Ráno poslouchám. Potom přijde ke mně. Vstával dřív. Je hodný až do chvíle než řekne: "Kdyby aspoň důvody proč se mnou nechceš být, byly pořád stejné." Na to už nemám. Je mi moc mizerně na to, abych ještě někomu hladila ego. Za dvě hodiny je vše dobré. Skoro jsem si koupila boty. Ale neměli mé číslo. Od autobusu s kamarádkou z dětství. Maturuje příští týden. Učí se jen do dvou odpoledne. Doma stará paní. Od mámy kytka a čokoláda. Chryzantéma. Prý je to solitér. A taky pohřební kytka. Čokoláda ač jsem jí říkala, že od maturity čokoládu nejím. Schovávám ji do šuplíku. Skořicový točenec a mléko, houska se sýrem a pomazánkovým máslem. Konverzace se sestrou, mazání zpráv, poslouchání o mámině výletu do Rakouska. Role vzorné dcery. Jasná žlutá. Zvláštní. Okrová, kakaová, načervenalá. To vše tu už bylo. Ale zářivá žluť? Pan letec se bojí, že jeho chování bude mít vliv na náš vztah. Nemám sílu mu to vyvracet. Až mi bude špatně, tak nechodit za ním.
Ráno vstávat před desátou. Půlka jogurtu, čtyři buchtičky a hnusný krém, něco jako tiramisu a potom zklamání osm buchet, chléb se sýrem. Informace o Nizozemském království, přijímacím řízení, článek, spát. Dočtena kniha. Máma u zrcadla: ""Mám tě objednat k psychologovi nebo to s babičkou zvládneš sama?" Co? To mi jako má psycholog pomoci s tím, že někoho nemám ráda? To je přece normální. Nikdo nemá rád všechny lidi. Vyhýbám se jí. Nekřičím na ni, neubližuji jí. Nekomunikuji s ní. Nemohu mít ráda každého. A to že s námi bydlí jeden s těch lidí, které nemám ráda, neznamená, že změním svůj názor. Večer v posteli. "Pan otec má strach, že jsi bledá." Protože nejím maso. Wow. Možná má kůže opravdu odráží to, co jím, ale to je fuk. Maso za to nemůže. Jen je to to jediné, co dovolím panu otci vnímat. "Řekněme, že jsi komplikovaná osobnost. Jsi asociální, neumíš dávat najevo pocity, nedáváš našim důvod ke klidu. Máš problémy ve vztazích v rodině." Asociální? Prostě se stýkám jen s těmi, které mám ráda. A těch moc není. A vyhovuje mi to. Byli by klidnější, kdyby viděli, jak se cítím? Nebyli. Problém ve vztazích v rodině? Já? Já neberu rodinu mimo nejbližší. Zbytek jsou jenom lidi a chovám se k nim podle toho, jak jsou mi sympatičtí. Za jejich záporné hodnoty já nemohu.
 


Komentáře

1 ven | Web | 27. května 2012 v 12:37 | Reagovat

Bylo to tak. Každej jeho odjezd do Brna v neděli večer jsem ořvala. Rok takhle jezdil, nezvládala sem to celou dobu. Pak jsem se do Brna dostala taky a od té doby bydlíme spolu. Když moc jezdil domů, kvůli něčemu poměrně důležitýmu, sralo mě to. Tak jsme to pořešili a je se mnou hodně, nezanedbává mě. Zjistil, že se mnou se mu líbí víc, jak doma.
Prostě..., všechno se to časem mění.

Jo. jsme spolu 6 let.

2 Alisa | Web | 27. května 2012 v 17:14 | Reagovat

Ten vzťah je divný . Vážne . Ja zvládam všelijaké divné veci, ale aby som si dovála pozor na každé jedlo slovo a zdvíhala niekomu ego takýmto spôsobom, to by som radšej umrela . Zakomplexovaní chlapi nie sú pre mňa . Na to mám dosť vecí, ktoré sa snažím dokázať sebe samej . Toto nie je správne . Čo ťa s ním drží prosím ťa ? (nie, slovo láska počuť nechcem, nie vážne, láska nezviazuje)

3 Maggie Elm | Web | 28. května 2012 v 19:30 | Reagovat

Nechápu proč si všichni myslí, že rodinu musíme mít rádi. Podle mě je na člověku komu bude říkat rodina.
Dnes večer bude příšerná mlha? Fakt se stydím, ale v jaké souvislosti to bylo?

4 Maggie Elm | Web | 28. května 2012 v 19:38 | Reagovat

Rozházela jsem knihovničku a našla ji! Mimochodem úžasně voní, mám chuť si teď přečíst znovu všechny díky. Jo Ron je dost vtipný a celkově všechny hodiny jasnovidectví. Tohle mě vždycky vadilo na fimech, že tam nebyl prostor pro ty hodiny.

5 bludickka | Web | 28. května 2012 v 19:54 | Reagovat

Taky mi furt říkali, že jsem slabá a bledá, protože nejím maso. Teď mám opalovací úchylku takže už bledá nejsem :) aspoň přes léto. Chápu pocity týkající se rodiny. Nejde mít někoho rád jen proto že bys měl. Každopádně teď jsi na začátku další cesty. Tak uvidíme co přinese. Snad zlepšení

6 paranoea | Web | 29. května 2012 v 10:01 | Reagovat

Well, nevím jestli zvláštní je to správné slovo. Já třeťák a čtvrťák strávila poměrně na cestách - mé vzdorující období. Proto to pro mě zas takovej krok nebyl. Je to.. jiné. Než vídat rodinu denně. Už není místo pro "dojdi koupit chleba", "zítra vytří podlahu" a "jez jako normální člověk u stolu". Když jednou za x dní telefonuju s matkou, řešíme jiné věci. Když přijedu na víkend jednou měsíčně, stihnem si převyprávět, co všechno se za ten měsíc stalo. Není to zvláštní. Je to jen jiné.

7 Arkadina | Web | 1. června 2012 v 17:03 | Reagovat

ven: Zvláštní. Připomněla jsi mi tím pana letce. Slovem "ořvala". Toto mi na něm vadí. Jako by nebyl schopný fungovat beze mě.
Alisa: Těžká otázka. Slovo láska mne nenapadlo. Asi to, že se s ním cítím dobře. Že je jediný, kdo mi říká, že mě má rád. Kdo mě objeme. Kdo na mě žárlí. Kdo mi říká, že jsem krásná. Proto, že jsem mu to slíbila a své sliby plním. Protože to svým způsobem beru jako hru. Jak moc se dokážu podbízet? Kolik vydržím? Baví mě mít možnost někoho ovlivňovat. Líbí se mi, že na mně někdo závisí. Máme spolu mít brigádu. A potřebuji někoho, ke komu můžu utéct. Před kým můžu plakat. Někoho, ke komu mohu něco cítit a city dát najevo. Doma už to neumím. Asi proto. Částečně.
Maggie Elm: Také mi to vadilo. Zvláštní. Přemýšlela jsem, zda si s tím dáš tu práci a ty sis to opravdu našla.
bludickka: Snad zlepšení. Začátek další cesty. Já mám dojem, že žádná není nebo je to jedna a ta samá.
paranoea: Děkuji za objasnění.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.