Článek 11 (2)

14. května 2012 v 18:13 | Arkadina
Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.

Protože celé to šílenství před půlhodinou skončilo. Prostě mi řekli, jak to dopadlo. Vzala jsem si papír, řekla lhostejné ahoj lidem, které jsem potkávala čtyři roky a šla pryč.

Pěšky. Dolů kolem hlavní cesty. Kolem "áčka". V restauraci si koupím vodu ve skle. Nebo to alespoň zkusím. A půjdu dál. Kolem řeky, kde jsem párkrát téměř vypustila duši. Kolem řeky, kde sedávají rybáři. A posadím se na most. Na silnici. Jen tak. Slunce budu zapadat a vše bude červené. Možná stejné jako na podzimní fotografii z prváku. Budu pít vodu ze skla. A potom se zvednu a půjdu dál. Unavená. Možná usměvavá, možná ospalá. Dojdu tam, kde voní chlór. Koupím si lístek, jako normální smrtelník. Převleču se. Schovám si věci do skříňky, překonám chvilkový odpor k chladné vodě a budu plavat. Tam a zpět, tam a zpět. Přemýšlet. O tom, co bylo. O tom, co bude. A pak se budu vracet. Kolem hlavního tahu. Kolem kterého jsem šla už tisíckrát. A třeba si sednu před letcovým domem na obrubník a budu se dívat, jak se za žaluziemi svítí. Budu poslouchat. Budu mimo. A až už to bude trvat příliš dlouho, tak ho prozvoním. A budu zase normální.
Už nebudu muset jíst. Už to zase bude o vůli. O tom, že ji nemám. O tom, že chce, abych jedla. Ovoce. Jogurty. A oběd. Nic víc. Prostě jen tak. Únava. Slastná únava. Pocity uvolnění. Protože hlad znamená city. Protože hlad znamená euforii. Hlad je smrtelná únava. Hlad je svoboda. Hlad je nezájem. Hlad je krásný. Hryže v břiše. Nebudu ho mít. Ne ten stoprocentní. Ten, který má člověk, co pět dní nejí. Ale chtěla bych ho. Jak moc bych ho chtěla. Nohy, které tě nechtějí nést.
Čím víc se blíží zkoušky, tím méně se učím a tím méně stíhám. Je to špatně. A já s tím nic nedělám. Jen si říkám, že zítra se do toho pustím. Že to nějak ukecám, nějak to dám. A pak zase budu brečet. Nenávidět starou paní. Válet se v trávě. Ale hlavně nebudu mít deprese. Návaly hrůzy a úzkosti. Bez třesu. Náhlých záchvatů pláče. Jen kručení žaludku, vyčítavé pohledy pana letce. Prosím, ať se vrátí. Bude nám spolu dobře. Nemožnost usnout. Když už trávení nechce fungovat, tak ať má důvod.
 


Komentáře

1 Maggie Elm | Web | 15. května 2012 v 18:08 | Reagovat

Jo ten pocit, když nejíš a pak ležíš večer v posteli... nedá se to popsat. Naštěstí, vím, že to nesmím dělat. Někde v té myslíci polovině mě to vím.
Líbí se mi ta podzimní fotografie z prváku. Ten pocit když něco skončí a člověk necítí najednou nic nebo všechno, nevím.

2 bludickka | Web | 16. května 2012 v 22:40 | Reagovat

Nelíbí se mi jít spát hladová. Neusla bych. Prozměnu ráda usínám s příchutí rumu na jazyku. Výjimečně. Je to příjemný.

3 Arkadina | Web | 26. května 2012 v 22:32 | Reagovat

Maggie Elm: Je dobře, že to víš. Že je to špatné. Ten pocit mohl být zvláštní.
bludickka: Já bych asi neusnula s rumem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.