Článek 11 (1)

11. května 2012 v 11:21 | Arkadina
Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

Slyšela jsem včera opravdu dobrý vtip. Odpovědí by samozřejmě mohl nebo měl být šťastný úsměv. Hořký úsměv. "Je vidět, že nemáš žádné problémy. Nepiješ, nekouříš, nehulíš. To většinou lidi, kteří jsou spokojení a šťastní. Ostatní tím řeší své problémy." Krásná věta. Moje PR nejspíš nebude tak špatné. Když se dají depresivní nálady svést na školu, tak vás všichni berou maximálně jako vzornou studentku a říkají, jak jsou hrdí, že vás poznali. To poslední říkala paní na intru, když se se mnou loučila. Bylo mi v té chvíli opravdu nepříjemně. Pan otec jim poděkoval, říkal, že se cítil klidnější, když jsem tam spala. Další z vtipů. Zaprvé jsem tam poslední dobou moc nespala a za druhé, pane otče, není za co děkovat. Jistě, mně vyhovovalo, že si mne nijak nevšímaly. Ostatně to nejspíš nemají v popisu práce. Ačkoliv slovo vychovatel zní trochu jinak než vrátný, ale co na tom sejde. Prostě mi dovolily pořídit si prima kamarádku do života. Bulimi. Možná ano, možná ne. Deprese však určitě ano. Nejsem si jista, zda jste rád, že je znám.

Ještě jeden vtip jsem slyšela. "Možná máš takovou náladu, protože splácíš." /Víte, proč žena menstruuje? Protože když Eva v ráji zhřešila, Bůh jí řekl, že zaplatí vlastní krví. A Eva byla tak chytrá, že to ukecala na měsíční splátky. / Jo, na splácení se dá svést všechno. I když to tak není.
Jsem pryč z domu. Perfektní. Pár úletů s panem letcem. V panice jsem na nádraží potřetí odmítla nabízenou buchtu. Asi se to nedělá. Získal dojem, že jsem na něj křičela. Nejspíš to bylo zvýšeným hlasem. Ale ne autoritativně. Spíš s obavou. No nic, zvládlo se to. Podivný stav nastal až včera večer. Naprosto bez chuti řešit jeho náladu. Zvláštní. Asi mi na něm opravdu záleží. Překonala jsem se. Jednou, dvakrát, nic. Dobrá. Přišel nakonec sám. Dnes ještě debata. Příčina? Už ani nevím. Nakonec se mu zase vše smíchalo v hlavě a jelo se obvyklé téma, že bych mohla někoho mít. Vždy mne zaujmou ty zlomové okamžiky. Ležíte a říkáte si: "Jen přijď, dotkni se mne, obejmi mne a všechno bude dobré." Chvíle, kdy odchází do obchodu, aniž by se zeptal, zda půjdete s ním. Přesto jste se před tím domlouvali, že půjdete spolu. Nemusíte jít, ale máte dojem, že když nepůjdete, všechno se jen zkomplikuje. Začnete se oblékat. "Proč se oblékáš?" "Slíbila jsem, že půjdu s tebou." "Nemusíš. Dojdu tam sám." A to je ona. Znechuceni chováním uvažujete, zda jít nebo nejít. Nemíníte se vnucovat, není to váš styl, ale máte dojem, že byste měli. Je to ta chvíle, kdy se lidé ve vztahu mění? Nevím, zda je to dobře nebo špatně. Nakonec jít. Vědět, že když dva lidé jdou, snáze se jim mluví. Spíše si popovídají a věci vyřeší. I když, vyřeší. Prostě se přes to přenesou a jdou dál. Co jsem potřebovala slyšet, jsem slyšela. Omluvu za to, jak se choval.
Jinak? Z angličtiny mě při maturitě bude zkoušet učitelka, která mě nikdy neučila. Už dva dny jsem se nepodívala na otázky do angličtiny. Nějak na to nemám sílu. Nizozemská literatura mne chytla. Na kontě mám 90 cachí. Pana letce to baví.

Přemýšlení, zda zveřejnit či ne. Není plný emocí, není zajímavý, není o nevšedním tématu, neposkytuje nový pohled na věc. Ale jsem to já. A tohle je nějakým podivným způsobem můj život. Přežila jsem do května, abych nemusela být doma jsem u pana letce, on mi vedle chystá smažený sýr... Když jsem začala o těch vtipech. Včera padl ještě jeden: "Hlídej mě, jestli jím zdravě." Opravdu si chce nechat říkat, co má jíst od holky, která jíst neumí?
 


Komentáře

1 Alisa | Web | 11. května 2012 v 18:29 | Reagovat

Tebe chýba istý nadhľad . Vážne . Neviem, asi to fakt prišlo vekom (dobre, ak počítam, tak je medzi nami maximálne možno rok, rok a pol) . Musíš na to prestať myslieť . Neviem, preboha, snáď máš aj iné problémy . Bulímia nie je životný štýl, nie je to ani zmysel života, hlavná myšlienka dňa . Je to choroba . Mám takú životnú filozofiu, ktorá má fakt zabije, ale pomáha . Proste na choroby nemyslieť . Nemyslieť . To sa treba naučiť . Odosobniť sa od toho . Proste to prijať ako fakt . Nepomáha to úplne, hlavne, keď sa k bulímií pridá fakt, že som proste nezodpovedná a akosi dokážem týždeň nejesť a potom sa prežrať, lebo moje body už fakt protestuje, ale ja neviem . Nemala by som čas riešiť to stále dokola . Mňa to dostáva raz za čas, keď fakt nemôžem . Nemôžem jesť, ale som hladná . Mám fakt príšerný hlad, že by som zjedla vlastné auto a pritom nedokážem dojesť ani celú paradajku, pretože ma napne . Ale hlad vyhráva a ja dva dni vkuse jem . Vtedy sa nedá zastaviť myšlienka . Ale inak . Bulímia nie je hlavná téma . Beriem ju ako fakt, môj chlap sa síce snaží o to, aby som jedla pravidelne päťkrát denne, ale u mňa skutočne nemôže byť reč o nejakej vôli . V podsate skoro nič jesť nemôžem a od narodenia som takmer nič do úst nedala (zjem dokopy tak desať jedál, ke´d som sa nad tým minule zamýšľala, to je asi môj hlavný problém) . Tak-to-proste-je . Nie je to životná tragédia . Nie je to až také trápenie . Pokiaľ si teda samozrejme nerozrežem ruku v rámci balíčka "super nápady počas bulimického záchvatu" . Ale nemôžeš sa na to zameriavať . Lebo ak na to príliš myslíš, tak očividne ti niečo chýba . Záľuba, problém, niečo, čo by ti odpútalo myseľ . Okrem toho, buímia nie je konečná diagnóza, je to dôsledok . Skôr by som sa, keď už, zaujímala vznikom . Keď už to chceš riešiť...

2 Alisa | Web | 11. května 2012 v 18:29 | Reagovat

[1]: To je nejaké dlhé .  Sorry :D

3 bludickka | Web | 11. května 2012 v 20:05 | Reagovat

Takhle se lidi nemění. Je zbytečné protahovat spory, když ani o nic nešlo.

Už strašně dlouho se snažím přijít na univerzální radu pro všechny případy. Prostě jedinou větu, podle který se člověk bude řídit a bude mu fajn. Přijde mi, že těch vět je příliš. A to  vytváří další chaos. Přemejšlení je prostě chyba. Nejlepší by bylo na všechno se vykašlat a přestat brát všechno vážně. hlavně sebe. jestli to ovšem jde.

Nejlepší by prostě bylo soustředit se jen na přítomnost, maximálně vychutnávat přítomný okamžik a nezabývat se hloupostma. Já mám problém s tím že neustále myslím na několik věcí najednou a i když dělám něco příjemného, tak se v mysli zabývám samýma nesmyslama. furt řeším jestli tohle, nebo radši tamto, i u úplných blbostí. nejlepší by prostě a jednoznačně bylo se na to vys...

vím že nemáš ráda sprostý slova :)

4 Vendy | Web | 11. května 2012 v 20:41 | Reagovat

[3]: Univerzální rada asi neexistuje.
Ale tak trochu se k ní blíží rada - moc neřešit. Nebrat věci příliš vážně. A nepřemýšlet sama nad sebou. To zase odtipla dobře Alisa.
Soustředit se na přítomnost, ano. Na budoucnost moc nekoukat, protože ono vždycky všechno nějak dopadne. S minulostí se moc nebabrat (jistě, neseme ji sebou, prostě je s námi, ale nerýpat se v ní zbytečně, hlavně s věcmi, které se staly a nedají se změnit).
Nehledat problémy, ony si nás stejně najdou samy.

5 Maggie Elm | Web | 12. května 2012 v 9:58 | Reagovat

Jo nadhle, nebrat to příliš vážně. To jako fakt? To si myslíte, že tohle jde? Já nevím, nejsem pesimista a myslím, že se otho určitě můžeš zbavit. Postupně se naučit jíst a třeba se i někomu svěřit, někomu kdo tě vídá a může ti s tím pomoct.
Nesnáším, když si lidé myslí, že nejhorší je u člověka když pije, kouří nebo bere drogy. Když to neděláš jsi bezproblémový člověk. Jasně, ale to že se tolik holek řeže, že sou v depresi, že hubnou - to je nic, je to jenom puberta, chcou na sebe upozornit a v podstatě jsou v pohodě. Nechci taková být a nechci aby tohle někdy cítila třeba moje dcera.

6 Alisa | Web | 12. května 2012 v 19:54 | Reagovat

[5]: Tak . :D Trochu osobnej skúsenosti a áno, ide to .
Ono všetko to, čo si vymenovala sú len dôsledky a nie problémy . Že sa niekto reže, má depresie alebo berie drogy... wthaever, stále je to len dôsledok niečoho . A fakt si nemyslím, že alkohol, dogy a cigarety sú jediné veci, ktoré ľudia pokladdajú za problém . Žiješ na Marse ? :D

7 Arkadina | Web | 14. května 2012 v 17:01 | Reagovat

Alisa: Děkuji. Zajímavé. A samozřejmě výraz "Balíček skvělých..." je dobrý. Popřemýšlím, co mohlo být důvodem. Nic víc, nic méně.
bludickka: Jenom, když nebudu brát vážně ani sebe, co mám brát vážně? Vůbec nic? Jenomže nebrat nic vážně může také znamenat, že mi na ničem nezáleží. A když na ničem nezáleží, tak člověk může stát na obrubníku a sledovat kamiony.
Už toho o mně víš hodně. Někdy mám dojem, že snad i opravdové jméno.
Vendy: A co takhle rada prostě přežít? Přetrpět? Nebo prostě umřít. Univerzální rada neexistuje. V tom máš pravdu. Ale mohla by.
Maggie Elm: Co když nechci? Co když mám strach k čemu by o vedlo. Nebýt tlustá. Jediný životní cíl. Jediné, co se mi nedaří. Třeba nebudeš.

8 bludickka | Web | 16. května 2012 v 22:31 | Reagovat

[7]: možná křestní, jestli jsem ho někdy dávno někde přečetla. nebo to byla iluze :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.