Článek 9 (2)

21. dubna 2012 v 23:25 | Arkadina
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:
a) práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody,
b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby,
c) službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelních pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty,
d) jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých.

Ležet na zádech a dívat se na nebe. Uprostřed nepoužívané lesní cesty.
"Děláš mně i taťkovi starosti." Kdybych za to měla pokaždé dostat dvacku. Buď se vám nelíbí, že hubnu. Nebo mě krmíte a divíte se, že nejsem šťastná.
Sedět na skále, té co v létě, poslouchat stejné písničky, mít zavřené oči a cítit se konečně dobře.
Vnímat záškuby rukou. Posledně nebyly.


"Proč se na nás díváš, jako bys nás chtěla zabít?" Hlavně vypadnout, než mě babička začne vytáčet k nesnesení.
Slzy. Rány. "Počkej, nedávej si teď vařit čaj, uvařím ho za chvíli všem." Chvíle pro ni. Dvacet minut zpoždění či možného neuskutečněného spánku pro mě.
"Co tě štve?" Opravdu ti mohu říct, že nesnáším tvou matku?
Jeden králík a dvanáct srn. Nebo jedna srna dvanáctkrát? Zelené stromy, modré nebe, studená voda, cesta do neznáma.
Prostě se sebrat. Vstát. Vzít si bundu, klíče, nůž a přehrávač. Umýt zuby. Napsat lístek. Podívat se, zda vepředu nikdo není. Zavřít dveře do pokoje. Vyběhnout, aby si nikdo ještě dlouho nevšiml, že jsem pryč.
Dvě a půl hodiny. Chůze. Sezení na skále. Možné tvary sezení i sedění. Uvolnění. Příjemné pocity. K večeři chléb se sýrem, tři sušenky, sklenice mléka a mátový čaj.
Člověk nemůže nevolit. I rezignace na volbu je volba. Konečně zajímavá filosofická myšlenka.
Když není zbytí, prchnout do nebytí. Na chvíli se ztratit, nemuset se vrátit. Neříkat kde jsi byla. Uvolněně kráčet, pozvolna se ztrácet. Pozitivně nebýt.
 


Komentáře

1 bludickka | Web | 23. dubna 2012 v 19:07 | Reagovat

Už dlouho jsem nikam nezmizela. A ani nepocítila zdroj neočekávané radosti.

2 L. | Web | 25. dubna 2012 v 12:20 | Reagovat

Ležet na zádech s dívat se na nebe. To mi chybí, už abych měla nějaké to delší volno..
Ta filozofická myšlenka se mi líbí..

3 Žan | Web | 27. dubna 2012 v 20:43 | Reagovat

Když jedu k příbuzným, hlavně k babičce, tak je vždy můj cíl co nejrychleji být zase pryč. Nesnáším to.
Já jsem na tom teď dost, že nevím co. Přítel, kamarádi, všichni chtějí abych jedla, že jsem moc hubená a mě děsí představa toho, že bych měla přibrat. Na něm mi záleží víc než na sobě, ale nedokážu se k tomu pořád dokopat.

4 Alisa | Web | 29. dubna 2012 v 21:48 | Reagovat

Vo všeobecnosti by sa človek mal naučiť hlavne zvládať svoje emócie . To znamená . Niekoho fakt neznášam . Osobne ja neznášam polovicu svojej rodiny, ďalšia štvrtina mi minimálne extrémne lezie na nervy . Akurát zisťujem, že je to skôr zlosť, pretože mám chuť svojej tete vypichnuť oči vždy, keď ju vidím . Zvládanie emócií, to je základ . Oukej, existuje človek, pri ktorom to nezaberá, ale nenechám sa hnevom ovládnuť . Proste sa cez to preniesť . Ona dýcha a ešte dýchať bude . Takže . Buď sa s tým zmierim a postavím si bariéru, aby mi do mojej "karmy" nezasiahla, alebo sa budem ďalej týrať . Vybuduj stenu .

5 Arkadina | Web | 30. dubna 2012 v 23:46 | Reagovat

bludickka: Nejspíš by lidé mizet neměli. Aspoň bych řekla, že když jsou spokojení se svým životem, tak od něj nechtějí odcházet. Ale ten zdroj neočekávané radosti bych ti přála.
L.: Na ležení na zádech stačí pět minut. Zem je studená. Asfalt také. Jedna z mála za dobu studia. Většinou se dohadovali, zda pohyb existuje nebo ne.
Žan: Jde o to, co je pro člověka nejdůležitější.
Alisa: Možná jsem ráda, že vůbec nějaké emoce mám. Buduji stěnu. Ale ostatním se to nelíbí. A ona přes ni prosakuje. Ačkoliv máš pravdu, že je to o emocích. Možná je celé naše bytí o emocích. Rozdělení rodiny pobavilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.