Článek 8 (5)

9. dubna 2012 v 15:32 | Arkadina
Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.

Fajn. A kam dál? Co s tím? Se životem. Asi ho budu žít, ale jak? Nejsem schopná se sebrat. Začít makat. Připravovat se na maturitu. Nedokážu to skloubit. Jídlo nebo škola. Ale ono to prostě nejde. Pane, tohle nemá řešení. Jenomže ono je třeba. Sedět ve sprše. Nebrečet. Sedět a nechat vodu ať padá dolů. Zastavit ji. Sedět dál. Srkat si kapky z ramen. Nemá to řešení. Prostě ho to nemá. Za pár hodin s panem letcem. Přejedená. S břichem. Netušící, jak bude tento týden jíst. Tři dny. Režim. Potřebuje pravidelný režim. Nemá ho. Pod dohledem.
Slunce za okny. Pfka na televizi. Koš s prádlem. Měla bych se balit. Měla bych. Proč? Možná to chci. Tlumočit. Žít. Prima. Ale jak? Jak dál? Řešení není. Ne teď. Řešení se musí najít.
Někdy nemáte chuť na krev. Potřebujete něco nového. Včera netekla. Předloktí je napuchlé. Podivné. Rozedrané ale ne s jednou jizvou. Tečky. Co dál? Co teď? Rána. První. Druhá. Třetí. Krém. Jednou, dvakrát, třikrát. Modřina stále nikde. Třeba se objeví později. Myslím, že levému ramenu nastávají těžké časy.

Kolik poznáte?
 


Komentáře

1 bludickka | Web | 10. dubna 2012 v 11:36 | Reagovat

Já znám jediný lék. Nevím, jestli funguje na někoho dalšího. Uvědomit si jak moc pro sebe znamenáš ty sama. Uvědomit si, že někde uvnitř jsi silná, že nechceš svůj život prohrát. Že když už jsi tady tak se pokusíš vyždímat z toho maximum. Spoustu věcí a lidí stojí proti tobě. Proto si nesmíš ubližovat ještě ty. Vím jaká je to úleva. Nejmíň zábran člověk má když svoje činy nemusí nikomu vysvětlovat. Ale ty žiješ pro sebe a ne pro ostatní. Určitě si chceš dát život do pořádku, tak bojuj. Jestli chceš s něčím pomoct, řekni s čím. Co třeba nějaká psycho samoléčba? Nebo myslíš že je lepší odborná pomoc? Já jsem si v případě nějakých problémů snažila najít odpovědi v knihách s podobným tématem..nevím jestli bys něco našla..

2 bludickka | Web | 10. dubna 2012 v 11:46 | Reagovat

http://www.pppinfo.cz/ - určitě najdeš na netu spousty odkazů když budeš hledat... mně konkrétně připadají ty svépomocné skupiny jako dobrý nápad. co myslíš?

3 bludickka | Web | 10. dubna 2012 v 11:56 | Reagovat

Nevím jak bych ti mohla pomoct. Kdybys chtěla, klidně tě na některé setkání těch svépomocných skupin doprovodím. V případě že, to bude v Praze můžeš u mě i přespat. Nevím, co můžu pro tebe udělat. Snažím se ti dodat energii a sílu, ale nejspíš to nepomáhá nebo nestačí. Jestli víš co pro tebe můžu udělat tak mi to řekni. Sama nevím.

4 Mad Jerk | Web | 10. dubna 2012 v 18:24 | Reagovat

Vždycky je řešení. Život je těžkej. Myslím, že každý má nějaký důvod, proč ho žít, jen ho musí najít. Vydat se tou správnou cestou. Ovšem - která cesta je ta "správná"?

5 Arkadina | Web | 11. dubna 2012 v 9:34 | Reagovat

bludickka:  Mám strach, že sama pro sebe moc neznamenám. Chci jedinou věc. A nemohu jí dosáhnout.
Zkoušela jsem o tom číst. Knihy od kapacity v oboru. Před dvěma lety. Když jsem ještě měla chuť s tím něco dělat. Jenomže součástí "léčby" jsou i věci, které teď nedokážu akceptovat.
Bludickko, pomáháš mi už jen tím, že jsi. Děkuji za Vaši existenci. Třeba se někdy vrátím k tvým návrhům řešení.
Mad Jerk: Dokud můžeme umřít máme řešení. Správnost je jen pověra. Kdyby bylo možné řešení a rozhodování opakovat, poté by byla správnost rozhodnutí, když se ale dělají jen jednou, nemohou být ani správná ani špatná.

6 ven | Web | 12. dubna 2012 v 9:44 | Reagovat

Mně přišlo přestat se trápit jako jediný možný řešení, aby to žití stálo za to. Tak nějak... Nebavilo mě to. Vyčerpávalo. Házelo do takových myšlenek o sobě, že to nyblo možný. Takový žití zato nestálo. Nicméně ta představa, že to jde i jinak, mi pomohla začít se snažit. Možná v tom bylo víc věcí, ale uvědomuju si jen tu volbu cesty přes malý prožitky příjemna. Maličký věci, co udělaj duši dobře. (Že sem se pořezala bylo sice úleva, ale duši dobře neudělaly, duše věděla, že to není příjemné žití.) Maličký věci. Denodenně kolem nás i v nás. A za ně se chytat jako za stébla.
Myslim, že tohle mě navědlo k větší představě, jaké by to příjemnější žití vlastně mohlo být.

Nicméně šlo to třeba přes dočasný uzavření se před lidma. Jednu dobu jsem prostě komunikovala jen s naprostým minimem lidí, protože ti ostatní mě házeli zpět do sraček. I to se změnilo, jak se postupně měnil můj přístup k sobě.

Časovost změny v rámci let. Nepořezala jsem se dva roky a už to nejspíš nikdy neudělám.

To k tomu můžu říct, kdyby to mohlo k něčemu být.

7 ven | Web | 12. dubna 2012 v 9:47 | Reagovat

Prostě... podstatou je to, že sami se sebou žít musíme. Nechceme-li přijít o tu možnost, že to žití může být příjemný. A abychom se sebou dokázali žít, prostě se musíme mít rádi. A to je ten nejdůležitější boj. Když má člověk sebeúctu, ani se neřeže, ani se netrestá jídlem/nejídlem, ani nedělá jiný věci škodící duši.

8 Arkadina | Web | 13. dubna 2012 v 17:41 | Reagovat

ven: Ale duši to bylo jedno. Nevěřím na duši. A pokud ano, tak na to, že ta moje je už tak zdeformovaná, že jí sem tam nějaká rána moc neublíží.
Sebeúcta. Tak to asi bude můj problém. Zajímavý pohled na věc.

9 ven | Web | 13. dubna 2012 v 19:41 | Reagovat

no nemyslím duši jako tu bublinu, co odletí do nebe, až umřem. spíš takové to vnitřní já...

10 L. | Web | 25. dubna 2012 v 12:25 | Reagovat

Přejídání, to jsem celá já! Neumím to zvládat. Stres způsobil, že za rok jsem nabrala 10 kilo a jde to pomalu dál, i když se snažím. No vlastně moc ne. Vidím ta Snikrs, Kofilu, něco, co nevím, jak se jmenuje (2x), ale znám to, banánky v čokoládě, sójový suk v čokoládě, Kokosku, Kitkat, 3bit..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.