Článek 8 (3)

4. dubna 2012 v 20:13 | Arkadina
Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu.

A co napsat? O životě? O panu letci? O pocitech? O škole? Prázdno v hlavě. Kde se tam vzalo? Četla jsem zápisy. Od srpna do konce Komedie. Jsem šťastnější. Je to zcela očividné. A přesto mne pan letec zabíjí.


"To mi začíná opravdu vadit." Co? Nechtěla jsem chleba se sýrem. Neměla jsem chuť. Neměla jsem potřebu. Nechtěla jsem. Jíst. Věděla jsem, že to přijde. Vím, že to klukům vadí. Nemohu napsat, že to nechápe. Sice je to pravda, ale dokud mu nevysvětlím podstatu, tak to není jeho vina.
"Dáš si ten chleba?" "Když si dáš ty." Jako doma. Dělají pro mne to nejlepší. Jenomže mě tím zabíjejí. Konečně jsem se zase cítila pevná v kramflecích, ale jeden mizerný chleba se sýrem, dokáže vše rozhodit. Naštěstí jsem skončila u čtyř bonbonů Slavie. Dal mi je. V dobré víře mi ubližují. A my se necháme. Abychom my neublížili jim. Mohlo to skončit hůř. Na intru nedopatřením BeBe Brumík. Nedotkla jsem se ho. Aspoň tento boj jsem vyhrála.
Myslel si, že jsem ho tahala z temnot. Ve skutečnosti on mi pomohl nezklamat. Být k dispozici lidem, které mám ráda. Nezklamat je. Překvapit. Přijít, když to nečekají. Než mi napsal, chtěla jsem se přejíst. Raději jsem šla za ním. Proč mi den poté mazal chleba sýrem? Vždyť mi v břiše kručelo jen jednou.
Pochvaloval si. Že jsem zase, jaká jsem byla. "Odstraňte jídlo a máte city." Včera už jsem taková nebyla. "Dejte mi jídlo a amputujete city."
Teď? Viděla jsem film Vlna nebo Náš vůdce. Mělo to sílu. Ale nepřekvapilo mě to. Každopádně námět byl opravdu dobrý. Jen se musím podívat na konec filmu. Nestihla jsem ho.
Teď? Mám hlad. Hunger. Přesto jsem nešla do bufetu. Tři žvýkačky, dvě jablka, půl třetí. Pan letec, který se mnou pojede domů. Hlad. Nějak to vydržet. Nevzdat se už dnes. Nevím, jestli to dokážu. O zítřku pochybuji. Potřeba topinky s arašídovým máslem. Tenký plátek chleba opečený z obou stran. Na něm vrstva rozpouštějícího se margarínu. A dvě lžíce arašídového másla.
Venku je krásně. V sobotu jdu na výlet.
Už v tom nejsou emoce. Články nejsou jako dřív. Škrábance na rukou. Na břichu. Na stehnech. Stále. Možná častěji. Volání, kterého si konečně někdo všiml. Jenomže ví, že s tím nemůže nic dělat. Nebo s tím prostě nic nedělá? Aspoň si všiml. Nevěří. Nevěří, že to byly nehty.
Jsem unavená. Ospalá. Nic jsem dnes neudělala. Mohla jsem toho tolik stihnout. Ale připomenout si zoufalství léta bylo poučné.
Únava. Hlad. Na záchod. Vyplivnout žvýkačku. Napít se. Na autobus. Ospalá. Nezářím štěstím. Čemu to bude přičítat? Nevím. Nechci to řešit.
Zklamala jsem. Zklamu. Jako vždy. Pozval mne na zmrzlinu, otevřel M&M, doma Kinder tyčinka, dva krajíce mazance s marmeládou, kakao, tavený sýr, pomazánkové máslo a hrášek. Na začátku byl jen chleba se sýrem. Na začátku byl slib nedat si kakao. Vražedné Slavie. Vražedná neschopnost se bránit.
 


Komentáře

1 Žan^ | Web | 5. dubna 2012 v 11:02 | Reagovat

U mě se to docela střídá. Jednou jím v pohodě, když je to něco, co mi chutná. Jednou za celej den nesním skoro nic, nemám hlad a je mi to jedno. Je mi jedno, že to není dobrý a že bych fakt jíst měla. Ne že bych si dobrovolně uháněla anorexii ale nějak nemám chuť a náladu jíst. Jo, ty depky..

2 bludickka | Web | 5. dubna 2012 v 18:43 | Reagovat

Hrášek zbožňuju. Já dnes podlehla koblize s pudinkem. Měla jsem hlad a málo času na nákup jídla. Ale poslední dobou jsem si oblíbila kukuřičný chlebíčky. Dneska s ředkvičkovým žervé a rajčaty..mňam mňam a k obědu rajčatový salát. Stejně mám neustále na něco chuť. Když si říkám, že něco nesním tak vlastně celou dobu se moje mysl zaobírá tím co si nechci dát. O to větší mám pak na to chuť. Chtělo by to nahradit myšlenky na jídlo myšlenkami na něco jiného. Ale na co...

3 Arkadina | Web | 8. dubna 2012 v 22:09 | Reagovat

Žan^: Mít svobodu ohledně rozhodnutí, co jíst a co ne.
bludickka: Ano. Nahradit je a zvítězit. Bohužel je to nemožné. A taky někdy fascinující, jak dlouho dokáže člověk myslet na pudink.

4 ven | Web | 9. dubna 2012 v 9:34 | Reagovat

Pomohlo mi uvědomit si zástupnost potřeby jídla. Ujížděla jsem (naprosto zbytečně) na sladkém. Daří se mi to víc eliminovat od té doby, so si uvědomím, z jakého důvodu na tu sladkost mám chuť. Že jsem prožila něco nepříjemného nebo něco se mi prostě nelíbí a nebyla uspokojená nějaká moje potřeba. A z tyčinky Mars se stává zástupná potřeba. Když si uvědomím tohle fungování hlavy v tom okamžiku, někdy se mi daří si tu sladkost nedat.
Jsem pro to dostávat se na kost problému a tam najít jeho příčinu, ne si něco zakazovat, to neumím.

5 Arkadina | Web | 13. dubna 2012 v 17:35 | Reagovat

ven: Zajímavá myšlenka. Dokonce věřím, že i funguje. Jenom je problém, když si člověk uvědomí, že ta chuť zastupuje hlad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.