Článek 10 (2)

30. dubna 2012 v 23:35 | Arkadina
Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

Trochu mne to unavuje. Přijedu v sobotu odpoledne. Sedneme nad kalendář. "Babička přijede v pondělí." WHAT? Neodjela náhodou v úterý? Jak dlouho zůstane? "Nejbližšího doktora má za tři týdny." Takže? Panenku bouchni, ji to nebolí.


Co mi na tom vadí? 21. května ústní maturity. Tři předměty a obhajoba maturitní práce. 80 okruhů. Ano, mohu se učit v pokoji. Ano, mohu mít protihluková sluchátka. Ano. Nebudu mít svobodu. Nemohla by být alespoň jedna zkouška, na kterou bych se mohla v klidu připravit?
psaní maturitní práce - její návštěva o Vánocích
příprava na maturitu z OBN - její návštěva na tři týdny
příprava na písemnou maturitu - její nynější návštěva
příprava na ústní maturity - stále její nynější návštěva
příprava na přijímačky na UPOL - stále její nynější návštěva
Ráno se probudit a v klidu projít kuchyní zalitou sluncem. NELZE. Dát si k snídani, co chci, jíst kde chci, nemuset zdůvodňovat, proč snídám, kde snídám. Snídaně v prosluněné kuchyni. V bytě jen já. Dotyk podlahy na holém chodidle. NELZE. Dopolední ticho. NELZE. Studium v kuchyni. Mít otevřené dveře mezi kuchyní a pokojem. NELZE. Obědvat, kdy chci a co chci, bez zbytečných otázek, komentářů. Příprava jídla bez nutnosti poslouchat televizi nebo ohluchnout z hudby, kterou budu mít ve sluchátkách. NELZE. Možnost odejít si do obchodu jen tak pro čokoládu. NELZE. V noci umýt po celém dni nádobí, projít kuchyní, ve které si rozsvítím. NELZE.
Proč mi to vadí? Tyto drobnosti? Protože už tak je solidní tlak osmdesát otázek, takže moc příležitostí k radosti mít nebudu a aspoň trochu pohody by má duševní rovnováha uvítala.
Vážně si máma myslí, že když dá pryč věci z poličky, ze které před půl rokem vyklidila mé věci, tak všechno toto bude najednou dobré?
Večer přijela. "Ahoj." Vše. Co víc jí říct? Raději nic. Nereagovat na větu: "Dlouho jsem tu nebyla." Vím, že to byla nadsázka a ironie, ale hlavně nevybuchnout. Společenská konverzace mimo mé síly. Potkávat ji u jídla. Nenávidím to.
Raději ublížit sobě než jít. Bát se těch myšlenek, že bych jí mohla něco udělat. Bát se, že bych se nemusela ovládnout.
Máma se mi pokusila promluvit do duše. "Budeš se k babičce chovat ještě někdy normálně?" Ale já ji neměla ráda nikdy. Jen se snadněji projevuje minimální zájem, když člověk zoufale nepotřebuje klid a nevidí ji každý týden. "Pomůže, když potom nebude bydlet s námi?" "Ano." Ne. Na tom, že ji nemám ráda, se nic nezmění. Vadit mi bude stále. Jen ji doufám nebudu mít na očích. "Jsi jako zadřená tříska. Až budu mít infarkt a budou se ptát, kdo za to může, tak se můžeš přihlásit." Až umřu? Až budu mít fialové rameno? Až se budu hroutit? Až budu brečet třikrát denně? Nebudu se pro nepříjemné pocity schopná soustředit? Až to vzdám? Až jí ublížím? Až uteču? Až budu potichu skřípět zuby a potácet se ve sprše? Kdo za to bude moci? Co nastane spíše? Tvůj infarkt nebo tohle?
"Proč vlastně nemůže být v Čechách?" "Je tam trpěna. Má podanou i žádost tady v domově důchodců, ale není místo." Beru ty racionální důvody, ale proč? Jen pár měsíců. Než se sousedi odstěhují. Už to vydrželo tak dlouho, tak těch pár měsíců.
Ten pocit, že už mám jenom židli, na které sedím. Kolem dokola je voda. Nic víc. Možná nade mnou letí letadlo. A v dáli přede mnou větrný mlýn a tulipány.
Maturita z občanky by měla dopadnout dobře. Už jsem ji psala a až na otázku ze středověké filosofie, by to mělo být ok. Čeština pozítří snad také. Horší bude angličtina. Netuším, které slohové útvary se mám naučit. Nemám materiály, ze kterých bych se to naučila. Problém. Velký. Cvičný poslechový a čtecí test, který jsem si teď dělala se ztrátou čtyř bodů. Všechny v jednom cvičení. Kdyby tam nebyl ten writting. Jenomže bez angličtinářky, která tři týdny před maturitou odešla na mateřskou zrovna ve chvíli, kdy jsme měli dělat writtingy, to půjde těžko. A já nechci opakovat maturitu.
Protože nechci zase tápat temnou kuchyní. Být doma vyhnancem. Chci léto. Brigáda. Práce. Vím, že to bude tvrdé. Doufám, že to nějak zvládnu. Domů, za ní, jen jednou za dva týdny. Ale nejdřív přežít květen a červen. Přežít a nezabít. Neublížit. Jí. Na sebe jsem rezignovala. Jak vysvětlit matce, že udělám cokoliv, abych nemusela na oslavu sedmdesátin její mámy? Že jí nechci nic přát? Protože se mi nechce přetvařovat. Léto. Knihy. Háčkování. Brusle. Vegetariánské vaření. Pan letec. Geocaching. Perličky. Chodit na zmrzlinu. Jíst jablka. Jíst, jak chci. Teď to nejde. Přibírám. Nechci vidět váhu. Neviděla jsem ji celý týden. Palahniuk má novou knihu. Vypadá opravdu dobře. Mám ji na seznamu těch, které chci přečíst, až dočtu povinnou nizozemskou literaturu
Slzy. Slzy bezmoci, že se nemohu připravit na důležitou zkoušku. Ani poslech nešel stáhnout. Dvě hodiny ztracené. Ležet v koupelně. Na zemi. Cítit chlad na zádech. Pokusit se zvednout a vědět, že nechci. Nedokázat přimět tělo ke spolupráci. Třetí pokus vyšel. Protože třeba nechci umřít. A dnes odpoledne mi to bylo zase jedno..
A z pana letce se stává místo, kam mohu utéct. Závislost. Ne citová. Ale o tom už vím dlouho.
 


Komentáře

1 ven | Web | 30. dubna 2012 v 23:53 | Reagovat

Jo, je to změna. Dřív jsem odtud prchala a přijela jednou za měsíc. Teď sem jezdím ráda.

2 Alisa | Web | 1. května 2012 v 18:18 | Reagovat

Ja som mala popri maturite doma hotové peklo . Dvojročný brat mal chudáčik nezrastenú fontalenu, takže v kuse plakal . Celá rodina bola u nás v jednom kuse nasáčkovaná a rozhodovala, či pôjde alebo nepôjde na operáciu až do Ameriky alebo do Nemecka . Do toho mal otec problémy s firmou a samozrejme si to vylieval na nás všetkých . Nervy . Stále len vrieskal, že ak malý neprestane plakať, odsťahuje sa a nedá nám ani cent . Aby ho nezabil . Do toho som mala cystu v mozgu . Vymleto po rozchode . Kopu koksu a analgetík v hlave . A v škole som štyri roky dozadu prechádzala len vďaka otcovi . Šesť predmetov, diplom zo španielčiny a ruštiny . Učenie sa na príjímačky na Masaryčku, aby boli naši spokojní . A do toho som mala asi tridať kíl, takže som nevládala držať ceruzku . Ale svet bol stále gombičkou, maturita je príliš ľahká aj na mňa .

3 bludickka | Web | 2. května 2012 v 13:44 | Reagovat

Je dobré že máš židli na které sedíš. Taky by si mohla stát a podlamovaly by se ti kolena. Co se učit někde venku, když je hezky? Nebo v nějaké polozapomenuté kavárničce. Když se blížila moje maturita byla jsem buď v hospodě nebo hlídala ségru.

Drž se a vydrž. Máš vyhlídky do budoucna. Je vidět, že se na něco těšíš. Tak se k tomu aspoň na chvíli upni, abys to vydržela.

4 Maggie Elm | Web | 8. května 2012 v 9:45 | Reagovat

Nesnášíš babičku? Příbuzné si občas nevybíráme. Já mám naštěstí většinu svých příbuzných ráda, ale některé taky nevidím často. Bydlet s nimi možná bych se zbláznila. Nejhorší je, když se jeden příbuzný chová ke všem mile a k tobě příšerně. Dozvěděla jsem se, že moje milovaná prababička řekla na smrtelné posteli jiné mojí příbuzné pičo. Co už, kazí mi to vzpomínky.
Maturitu zatím neznám. Nicméně přeju pevné nervy.
Neviděla jsi týden váhu? To je dobré, to nedokážu. Bože proč to tolik řešíme? Anorexie. Ne, to je hnusné slovo.
Prázdniny, taky bych chtěla prázdniny. ještě zvládnou známky - vím proti maturitě to nic není, jen to ovlivňuje jak se ke mně bude chovat máma do dalšího vysvědčení.
Prostě se zvedni z té země a udělej to. Protože musíš a myslím, že to víš.

5 Arkadina | Web | 14. května 2012 v 16:19 | Reagovat

ven: Vše se mění. Ne k lepšímu nebo horšímu, prostě se mění.
Alisa: Ještě tak vědět, co je to "gombička". Šest předmětů. Celkem síla.
bludickka: Mohu se učit jinde, ale jak budu prezentovat rodičům, že se učím? Potřbují vidět svoji dokonalou dceru, jak sedí nad papíry. Chodí spát pozdě. Vstává brzy. Má kruhy pod očima. Chtějí jí říkat, že o ni mají strach. A nic jiného s tím nedělat. Jenom potom říct, že to nevadí, když to skončí špatně.
Maggie Elm: Třeba k tomu měla důvod. Proč to tolik řešíme? Abychom se nemusely zabývat něčím jiným. Pro každého je důležitého něco jiného. A známky svým způsobem důležité jsou. Protože musím. Jediné, co člověk musí, je umřít. A umírat se dá i v leže.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.