Článek 8 (2)

30. března 2012 v 18:02 | Arkadina
Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.

Předehra
"Bude to fraška." "Jak to myslíš?" "No, že to bude komedie." "Jak jako komedie?" "No, neber to nějak špatně, vím, že spousta holek si na svém poprvé dost zakládá a tak, ale mně je to tak nějak jedno. Nic moc od toho nečekám. Rozhodně nečekám, že by to byl nějaký extra úspěch."


První akt
"Mám na tebe chuť." Tak nějak mi to bylo jedno. Dnes, za týden, za měsíc. Ale dnes 29. února. Ten den by se dobře pamatoval. "Neboj se." A pak to byla fraška. No, rozhodně jsme se smáli. A nebrali se moc vážně. I onen akt byl brán dost volně. Ovšem jen do chvíle, kdy mě to začalo bolet. Jasně, věděla jsem, že to bolet má. Všude to píšou. Ale já spíš věřila těm, co psali, že to bolí jen trochu. A v tu chvíli to bolelo víc, než jsem byla ochotna snést. Světlovláska s modrýma očima. Když chce, jde v nich vidět vše. Třeba bolest. "Bolí tě to." Přikývnutí. "Možná, když půjdeš nahoru." Chvilka smíchu, chvilka bolesti, konec. "Někdy to budeš muset udělat. Možná na to nejsem ten pravý. Možná by sis měla najít někoho jiného." A já? Prostě jsem se smála. Nečekala jsem nic. Bolest mě zaskočila nepřipravenou, ale nechala jsem ji být. Že nakonec k ničemu nedošlo? Nevadí. Pokusů podle mě ještě mělo být. Štěstí. Žádný stres. Hlavně, že jsem to nebrala smrtelně vážně. Pana letce to sice trochu vzalo, ale co se dá dělat. Ačkoliv. "Je pravda, že takové to ještě nikdy nebylo. Uvolněné, bez starosti a strachu z toho, že se to nepovede."

Mezihra
"Neřeknu ti to. Mohlo by tě to ranit." "Mě už ranilo lidí." "Já jsem dnes prostě chtěl zkusit, jestli budeš chtít." "Aha." "Protože, když si to tak vezmeš, tak to co říkala ta ženská, je logická. - Tvoje holka bere prášky a nechce s tebou nic mít? - A ty nechceš." Neranilo mě to. Zaujalo mě, že se rozhodl mě vyzkoušet. Zaujalo mě, jak je dobrý herec. To, co říkala jeho kolegyně, mi bylo jedno. Omezenost jiných není můj problém.

Druhý akt
"Nejsem si jistá, ale myslím, že když se vysvlečeš, tak to půjde líp. Uděláš to sám, nebo to mám zkusit já? Jenom si nejsem jistá, jestli ti přitom neublížím." "Udělej to ty." Hmm, no, bolet by to bolelo jeho, takže já mu ty trenýrky klidně sundám.
Nebyla to fraška. Nebyl to romantismus. Nebyl to naturalismus. Byla jsem realista. Možná trochu cynik a skeptik. A nic nebolelo.
Dojmy a pocity? Pot? Trocha vzrušení? Spokojenost, že je konečně spokojen? Jedna chvíle nejistoty, , zda je vše, jak má být. Jeho štěstí. Jeho nadšení. Jeho děkuju.
"Půjdu se umýt a potom se budeme povídat." "Neměli by chlapi náhodou potom usnout? Nechtějí si povídat spíš ženy?" běželo mi hlavou. Mně se chtělo spát. Odporné stvoření, kterému nic není svaté.
Od té doby? Jisté pokroky v technice. A lhostejnost vůči "vyvrcholení". Neexistuje nějaká normální terminologie? Baví mě to vzrušení, líbí se mi, jak je potom šťastný, ale proč se pokaždé stará, zda jsem si to také užila až do konce? Samozřejmě, neví, netuší. Jeden ze způsobů, jak se probrat. Potom ono vyvrcholení ztrácí jakékoliv kouzlo a je jedno, jestli jste sami nebo je někdo s vámi. Prostě jen myšlenka: hmm, tak konec. Jdeme se učit, než zase přijde únava.

"Nejmíň žárlí, když má hodně sexu a hodně ujišťování, jak moc ho zbožňuju a jak je skvělej a jak bez něj nechci bejt ." Nejvíc v pohodě je, když jsem hodně s ním a zbytek také souhlasí. Jenom jsem u něj očividně vypěstovala Pavlovův reflex. Říkám mu, že ho mám ráda. Zda to tak je netuším. Říkám mu to často. Ale že ho miluji mu říkám maximálně jednou za týden. Ten široký úsměv, když mu to řeknu. Ta chvíle, kdy je spokojený, protože si je mnou jistý. Popřípadě oslovení miláčku. Na to také funguje. Cynik a skeptik. Stále.
Dvanáctkrát v měsíci březnu byl šťasten. Dvanáctkrát v měsíci březnu… jsem si nepatřila. Dvanáctkrát v měsíci březnu mi to bylo jedno.
 


Komentáře

1 bludickka | Web | 30. března 2012 v 20:17 | Reagovat

a co dohra? :D

zvláštní číst o něčím poprvé jinde než v bravíčku :D snad se neurazíš ale pobavila jsem se. z osobních důvodů.

děkování za sex. to znám, připadám si pak jako oběť nebo lehká holka :D

tou číslovkou si mi donutila přemýšlet. (dobře lžu - podívat se do diáře :D ) sakra, a měla bych se stydět :)

2 Arkadina | Web | 30. března 2012 v 20:35 | Reagovat

bludickka: Kruci. Měla jsem ten podnadpis dát před své cynické úvahy o spánku.
A budou osobní důvody sděleny? Měl pobavit. Jaké bylo vlastně bludiččino poprvé? Ale to jsem nejspíš příliš dotěrná.
Vysvětlíš mi číslovku, diář a proč by ses měla stydět? Napadají mne dvě teorie a chci znát skutečnost.
Tolik vlezlých otázek na někoho, koho neznám. Co se to se mnou děje. Nemusíte odpovídat. Jen probouzíte mou zvědavost.
PS: Měla jsem si nastudovat články z Bravíčka. Takto jsem to možná napsala příliš tuctově bez pokusu o originalitu.

3 Maggie Elm | Web | 1. dubna 2012 v 10:22 | Reagovat

No já vím, že to má být asi příběh na pokračování. Ale já bych to klidně brala i jako povídku, moc se mi to líbilo. Je to taková tragikomedie, klidně by to mohla být divadelní hra o jednom herci. Já bych na to šla.
Ty mě srovnáváš s Wolkerem? To si snad nezasloužím. A on také ne, mimochodem:D Ale asi chápu jak to myslíš, jeho básně jsou strašně depresivní, teda apsoň já to tak cítím.
P.S.: Ta fotka na konci mě děsí, ani nevím proč.

4 bludickka | Web | 2. dubna 2012 v 9:10 | Reagovat

Tak to je dobře, že je dobře, že pobavil :) Je mi blízkej tenhle smysl pro humor :)Bludiččino poprvé byla ještě větší fraška. Taková, na kterou se většinou snaží člověk spíš zapomenout. Taková hloupost :) Z teď již nepochopitelných důvodů jsem chtěla aby to nebylo z lásky, aby to bylo s člověkem, kterýho už neuvidím. To první se splnilo. To druhý ne. Viděla jsem ho několikrát a bohužel si myslel, že to bude mít nějaké pokračování :) Ostatní okolnosti toho večera snad radši nezmiňuju.

No nějak s tím číslem teda hodně pokulhávám aspoň pro měsíc březen :)

Ba naopak, ty z Bravíčka jsou nudné :) - Pak do mě něžně vstoupil a tak :D Žádný zachycení toho rozpoložení, jen fyzickej popis..v podstatě. Tohle bylo nesrovnatelně lepší.

Ta fotka tu předtím nebyla že ne? :) Nebo jsem jí přehlídla? :D Jsi to ty, nebo chceš chudáky čtenáře zmást? :D

5 Arkadina | Web | 4. dubna 2012 v 20:43 | Reagovat

Maggie Elm: No, konkrétně tato část byla jednorázová. Nikdy už se nebude opakovat. Ale jinak je to nekonečný příběh. Skončí mou smrtí. Tragikomedie.
Depresivnost mi obvykle nevydí, ale Wolkerovy básně se mi nelíbí.
Možná přemíra modré.
bludickka: Zajímavé aspekty poprvé.
V dubnu bude lépe. Nebo hůře. Každému dle jeho gusta.
Ale stejně si to Bravíčko musím koupit. Už jsem ho nečetla nejméně osm let.
Myslela jsem si, že tu je, ale vkládala jsem ji přes odkaz, takže se nezobrazovala. Musela jsem ji uložit a znovu nahrát.

6 bludickka | Web | 4. dubna 2012 v 20:51 | Reagovat

takže jsi to ty? :) inspirovala jsem se a nahrála taky fotku. ale stačí jen kousek :)

7 ven | Web | 9. dubna 2012 v 9:43 | Reagovat

to je dobrý. takový: konečně to někdo řekl:D
mně trvalo dost dlouho, než se mi to začlo líbit. a stejně to není záruka.
a prostě... chlapi jsou stejně chlapi. a chtěj to často. někdy je to těžký. zrovna včera jsme o tom mluvili.

8 Arkadina | Web | 13. dubna 2012 v 17:33 | Reagovat

bludickka: Chvíli mi trvalo, než jsem ji našla.
ven: Někdy říkám věci, které si lidé myslí. Ale asi jsem měla na konec článku položit diskuzní otázku, jaké bylo vaše poprvé.
Hmm, což o to, mně se to líbí, jenom někteří mají problém s tím, že nepotřebuji velkolepé finále.
Často. No, uvidím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.