Březen 2012

Článek 8 (2)

30. března 2012 v 18:02 | Arkadina
Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.

Předehra
"Bude to fraška." "Jak to myslíš?" "No, že to bude komedie." "Jak jako komedie?" "No, neber to nějak špatně, vím, že spousta holek si na svém poprvé dost zakládá a tak, ale mně je to tak nějak jedno. Nic moc od toho nečekám. Rozhodně nečekám, že by to byl nějaký extra úspěch."

Článek 8 (1)

29. března 2012 v 7:21 | Arkadina
Osobní svoboda je zaručena.

Pocity jako před bitvou. Odhodlání. Pochmurnost. Cílevědomost. Vědomí špatnosti činu. Rozhodnutí už padlo. Teď je třeba konat. I přípravy. Jsem bulimička. Nevím, proč jsem si chvílemi říkala, že snad ani ne. Jsem. Nejdříve je třeba si udělat čas. Nakoupit. Sníst. Nenávidět se. Teď jím. Ale jak odpovědět na otázku pana letce, jak se mám? Vyhýbavě.

Článek 7 (2)

18. března 2012 v 0:24 | Arkadina
Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.

Promiň, že to vzdávám, ale já už nemůžu. Prostě to tento víkend nezvládnu. Šest otázek každý den. Dokázala bych to. I s přípravou dortu a návštěvou pana letce, ale logistika má třináct stránek a já už prostě nejsem schopná to vnímat. Nemá to cenu. Zítra se musím věnovat běžné škole. Jenom se naučím témě do angličtiny na pondělí. Na ostatní témata nejspíš nezbude čas. Protáhne mi to harmonogram a tři dny. Promiň, ale já to nezvládám. Nechci zítra vstávat zase v šest. Stejně bych to nezvládla. V sedm. Dřív ne. Promiň.
Strašný pocit něco vzdát. Vede k slzám.

Článek 7 (1)

16. března 2012 v 16:07 | Arkadina
Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

Žiju. A říká se tomu myslím nedostatek času. Škola, učení na maturitu, učení do školy, pan letec, spánek, bloumání internetem.
Mám devatenáct. A nejsem panna. Od 2. 3. 2012. A měl o tom být článek. Možná ho ještě dokončím.