Článek 6 (4)

21. února 2012 v 8:43 | Arkadina
Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.

"Není to to nejhorší ráno, které jsem zažila, ale jestli je toto ráno, tak jaký bude večer?"
Začneme důležitými událostmi. Poslala jsem přihlášky na dvě vysoké školy. Mám připravené maturitní otázky do češtiny. Začala jsem brát antikoncepční pilulky.


Když má člověk konečně čas, je toho příliš mnoho, aby to dokázala napsat. Jarní prázdniny by měli zrušit. Jestli mi chcete nahnat depresi, tak mě nechte v únoru doma. Vzpomínka na loňský rok. Dvanáct kilometrů kolem cesty v dešti. Letos na to nemám čas. Vstávat v sedm, pokoušet se pracovat, v noci pracovat, pokoušet se pracovat, vzdát to a jít před druhou spát. Proč? Protože potřebuji, aby si ostatní všimli, že něco není v pořádku. Potřebuji pozornost. Loni jsem začala plavat a koupila si váhu. Teď prostě budu muset dodržovat režim. Posrala jsem to. Před prázdninama, teď o prázdninách a vypadám podle toho.
"Není to to nejhorší ráno, které jsem zažila, ale jestli je toto ráno, tak jaký bude večer?"
Proč, když cvičím, mám tak odporné břicho? Protože trávení už nestíhá? Já, bezmocná. Zase si vybírat. Postava či výkon? Nesoustředěnost nebo deprese? Slzy. Touha po nebytí. Nijak velká, ale co když bude v autobuse bomba? Nastoupíš? Spánek je pro zbabělce.
A zítra s panem letcem. Nejsem hezká, jak bych chtěla. Jako v šestém měsíci. Vlasy zkrácené. Pupínky v obličeji. Kruhy pod očima. A pan letec? Nic. Momentálně nic. Chvílemi si myslí, že mám ještě někoho jiného. Chvílemi ho štve, že nemám dost času. Víte, mně je to jedno. Nechám ho, ať skrze zprávy projeví své emoce, nechám ho, aby se omluvil, a pokračuji dál.
Už si zase mykám. Mluvím sama k sobě. Mluvím k nim. Ke svým společnicím.

Po krátkém spánku,
smývám krém z spánků.
A srdce mi buší,
snad tuší,
že v duši,
mé duši,
temno se tuží.

Pak jako každý víkend,
lihové kapky polykám.
Pak jako každý víkend,
zas znova se zaklínám
Už nebudu to dělat,
ten kolotoč musí skončit.
Už nebudu to dělat,
čas přestat se točit.
 


Komentáře

1 bludickka | Web | 22. února 2012 v 7:03 | Reagovat

Taky mluvím sama k sobě. Ráda nahlas. Někdy v množným čísle ale říkám si, že to jako mluvím i s kočkou :) Když říkám, teď uděláme tohle, na tohle se vykašleme :)Ale taky často v duchu mluvím k některým lidem a povídám si s nima... semtam i s tebou :)

Co fitness? Třeba nějakej poradce pro břicho? Určitě nevypadáš jako těhotná. Pouští tě lidi v autobuse sednout? :) Mojí kolegyni jo. Asi se vidíš moc kritickýma očima. Pošli fotku já to posoudím objektivně :D

2 Arkadina | Web | 28. února 2012 v 22:33 | Reagovat

bludickka: Mykání je znakem králů. "My, císař Karel IV..." Doufám, že mé odpovědi jsou duchaplné.
Dobře, sednout mě nepouštějí, ale nevím, zda mi toto kritérium stačí. Ono někdy je to opravdu jako těhotná. Elasticita mé kůže mě udivuje. Na poradce nemám peníze, na fitness momentálně čas. A všechno jsou  to výmluvy.
Mrzí mě jedna věc, že nemám dost času po tobě pátrat. Tvá existence mě zajímá čím dál víc.

3 bludickka | Web | 1. března 2012 v 8:21 | Reagovat

Ty většinou neodpovídáš. Když si s někým povídám v duchu, většinou se jedná o monolog :)Včera jsem ti zrovna něco říkala ve vaně :) snad to nevadí :D

Myslím, že by to nebylo tak obtížné pátrání :) I když si nejsem jistá, k čemu by ti všechny ty informace byly. aby tě neodradily :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.