Článek 6 (3)

13. února 2012 v 18:36 | Arkadina
Trest smrti se nepřipouští.

Měla jsem kliku. Obrovskou. Potkala jsem pana letce. A on nebyl pasivní hračkou. Děkuji. Nevěřím v Boha, osud ani náhodu, ale stejně děkuju.
Bolí mě hlava. Bolí mě břicho. Chce se mi zvracet. Každou chvíli polykám kyselou tekutinu. Mám se učit. Je mi mizerně. A je únor. Víte, co to znamená? Že poslední takovýto stav byl před strašně dlouhou dobou. Nebýt jeho byl by tu dřív. A taky dává smysl slibu, že už to nikdy neudělám. Do 31. března bez čokolády a kešu a arašídů. Nedám si.
Je to peklo. Zapomněla jsem jaké. Půl kila bílého jogurtu, obrovská Milka, smaženka, rohlík a vajíčkový salát. A to je pondělí. Po víkendu, kdy jsem jedla. Neudělám to. Už ne. Jedna lekce stačí. Pořádná. Přestala jsem se bát prázdnin. Prostě nebudu jíst. Jen když už naši budou doma. Člověk si musí připomenout dno, aby mohl plavat vzhůru. Musím se začít znovu soustředit. Zítra mám testy. A místo přípravy bezmocMěla jsem kliku. Obrovskou. Potkala jsem pana letce. A on nebyl pasivní hračkou. Děkuji. Nevěřím v Boha, osud ani náhodu, ale stejně děkuju.

Bolí mě hlava. Bolí mě břicho. Chce se mi zvracet. Každou chvíli polykám kyselou tekutinu. Mám se učit. Je mi mizerně. A je únor. Víte, co to znamená? Že poslední takovýto stav byl před strašně dlouhou dobou. Nebýt jeho byl by tu dřív. A taky dává smysl slibu, že už to nikdy neudělám. Do 31. března bez čokolády a kešu a arašídů. Nedám si.

Je to peklo. Zapomněla jsem jaké. Půl kila bílého jogurtu, obrovská Milka, smaženka, rohlík a vajíčkový salát. A to je pondělí. Po víkendu, který jsem zabila. Neudělám to. Už ne. Jedna lekce stačí. Pořádná. Přestala jsem se bát prázdnin. Prostě nebudu jíst. Jen když už naši budou doma. Člověk si musí připomenout dno, aby mohl plavat vzhůru. Musím se začít znovu soustředit. Zítra mám testy. A místo přípravy bezmocně ležím na posteli a snažím se nezvracet. Pomohlo by pít, ale nejde to. Dýchat lze jen mělce. Prostě to přetrpět. Děkuji za lekci. Slibuji.ně ležím na posteli a snažím se nezvracet. Pomohlo by pít, ale nejde to. Dýchat lze jen mělce. Prostě to přetrpět. Děkuji za lekci. Slibuji.
 


Komentáře

1 bludickka | Web | 13. února 2012 v 19:34 | Reagovat

Poslední dobou nevím, jak komentovat. Najednu stranu jsi nahoře, na druhou dole. Jak by byl život snadnej, kdybys přestala řešit jídlo. Jak by byl snadnej, kdyby to šlo. Proč si člověk sám sobě zbytečně komplikuje život? Proč na sebe má vysoké nároky, proč na sebe není milejší? Vždyť každý je největším hrdinou svého života, proč jsme na sebe tak nároční, tak přísní a k ostatním daleko tolerantnější? Proč chceme být lepší ale trýzníme se tím?

2 D. | Web | 14. února 2012 v 14:29 | Reagovat

[1]: Pod "neřešit jídlo" si představím "nejíst". Ale i když člověk nejí, tak mu ta energie někdy dojde a musí na jídlo začít myslet... Takže asi tak.

3 bludickka | Web | 15. února 2012 v 6:26 | Reagovat

[2]: rozhodně tím není myšleno nejíst. Je tím myšleno nezabývat se v hlavě neustále jen úvahami o jídle, neřešit jestli jsem si dala jednu sušenku nebo dvě, prostě se normálně stravovat a blíže se nad tím nepozastavovat

4 Arkadina | Web | 21. února 2012 v 16:28 | Reagovat

bludickka: Jak by byl život snadný, kdyby mi splnil jedno moje přání. Tvé otázky ve mně evokují hodiny filosofie. Odpovědi neznám. Prostě jet dál a čekat, že se třeba někde vynoří protože.
D.: A musí na něj začít myslet. Přesně tak.
bludickka: Chtěla bych se umět prostě normálně stravovat a blíže se nad tím nepozastavovat. Naučila jsem se to už v mateřské školce, ale neumím to. Takže si hraju a hazarduju a jedu dál a nořím se hloub.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.