Článek 4 (2)

9. ledna 2012 v 14:30 | Arkadina

Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem.

Kde je ta holka, která se dlouho odhodlávala dát někomu první pusu? Která měla ještě spoustu živých ptáčků? Je to ta samá, co za tmy odchází z klučičího pokoje a pouští si k tomu Blondýnku? Která jde kolem kostela a snaží se nevnímat umělecké sochy světců? Nepobuřovat je? Nevinná. Už ne. Ačkoliv stále ano. A stále je jí to jedno. Bez nutnosti cokoliv řešit. Ještě nemá prášky, tak o co jde.



Mluvili jsme. Ano, občas i mluvíme. Vlastně většinou mluvíme. On mluví. Já si pobrukuji, občas vyprávím. Řekla jsem mu o mámině otázce. Říkal, že jedna jeho známá měla bulimii. "Jak na to přišli, že ji má?" "Normálně, když hodně zhubneš, tak si toho doktor všimne." Smích, který vyústí v pláč. Vlastně obličej bez výrazu. Nevěřícnost. Lítost. Proč? Proč si toho nevšimli u mě? Kde bych byla dnes, kdyby si toho všimli? Musela bych prožít to, co jsem prožila? Nevím. Nikdo neřekne. Historie si na kdyby nehraje. Doktor si toho všimne. Ano. Padající vlasy. Menstruace zmizela. Nízká váha. Cvičení. Nic. Nebo registroval a neřešil. Úsměv, děvče. Toto byl začátek. Úspěch. Kolik je to let? Tři? Rok 2009. A potom bylo hůř.

"Nevím, proč to udělal, zrovna když jsem mu domlouval. Už vypadal, že si to rozmyslel. Nabízel jsem mu, že mu pomůžu. Ale on skočil." Náklaďáky. Mosty. Vlaky. Nože. Jak se váže oprátka? Těch pocitů bylo tolik. Slzy. Měl co dělat sám se sebou. Odvrátit hlavu. Být ráda za to, že ž nemám řasenku. "Proč ti to tu říkám, zrovna tobě." "Většina lidí si myslí, že si to vymýšlím, ale když jim ukážu ty zprávy…" Věřila jsem mu celou dobu, co to říkal. Věřím mu i teď. Nevím proč. Ten pocit letu než přijde pád. Ta chvíle, kdy opravdu můžete umřít. Kdy vás k životu nic nepoutá. "Bál se jít domů. Úplně se klepal." Také se klepu. Když mi není dobře. Nevím, co si myslí o mém problému. Ale možná je toto jedna z teorií.

"Dostal mě z toho. On se totiž dobře vyzná v psychice, víš? Copak se děje?" Dát si na něj pozor. Na tvého kamaráda. Mohl by být problémem. Stejně jako ty. Nic neříkat. Vždyť je to banalita. Jen většinou moc nejím. No a? A špatně snáším stres. Přecitlivělá. O nic nejde. Doufejme. Hlavně nebýt v kruhu. Nejíst. Nedat si záminku se nenávidět. Jogurt, jablko, tyčinka, chlebíček. Kiwi, jablko, tyčinka, chlebíček. Kiwi, jablko, tyčinka, chlebíček. Dva chlebíčky, jablko, tyčinka a povinná večeře a pak jen temno. Stres z lidí zaháněný čokoládou. Musím se toho zbavit. Víkend se nepovedl.

Ta slova jsem zašeptala. Už jsem je chtěla říci dvakrát. Mnohokrát napsat. "Miluji tě." "Víš, že je to poprvé, co jsi to řekla?" Ano, vím. A víš co? Stále netuším, co to znamená. Třeba je to jedna z těch vět, které budu říkat, když mi dojdou slova. Jednoduchá lež. Jako úsměv.

Doplnění: "Mám v hlavě dvě myšlenky." "Jaké?" "Ta první je, proč ses ptala na tu sestřenici ohledně toho zvracení." Merde.
 


Komentáře

1 bludickka | Web | 12. ledna 2012 v 12:20 | Reagovat

Jaká je ta druhá myšlenka? Myslím, že to tuší. No je asi víc než jasný, že něco tuší. Myslíš, že by ti mohl pomoct? A jak by sis takovou pomoc představovala? Jako psychickou oporu nebo víc?

2 Arkadina | Web | 12. ledna 2012 v 14:30 | Reagovat

bludickka: Ta druhá byla mimo téma. Večer před tím totiž zmínil sousloví "konečně normální holku". Tak se vyjádřil v tom smyslu, že to asi znělo divně.
Nevím, jestli to tuší. Nevylučuji to, ale nedává na sobě nic znát. Spíš tam bude podstatný ten jeho spolužák, co se zabil, asi z toho má strach. No, snažím se neumírat.
Já nechci pomoct. V tom je ten problém. Jasně, když mi někdo pomůže z temnoty na světlo je to fajn, ale s jídlem pomoci nechci. Konečně se mi po dlouhé době daří, tak proč se vracet k ošklivosti loňského února?

3 bludickka | Web | 13. ledna 2012 v 12:32 | Reagovat

tak jsem to pochopila správně. jenže problém některých lidí je, že chtějí ostatním pomoct, i když o tu pomoc nikdo nestojí. pokud bude tolerovat, že pomoct nechceš a nebude tě hlídat a za každou cenu ti udílet rady, tak by bylo fajn, pokud by to věděl. já osobně nesnáším lidi, který se mi "snaží pomoct" tím, že mi říkají, tohle musíš, tohle nesmíš...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.