Leden 2012

Článek 6 (1)

27. ledna 2012 v 22:14 | Arkadina
Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.

Bude to myslím pozitivní. Samozřejmě, stále nedokážu mluvit se "svými" o věcech, které mě těší a zajímají. Nicméně už jsem otevřenější. Ano, stále se mi nechce jezdit "domů". Ano, stále mám dojem, že to bez berličky sladkostí nezvládnu. A ano, taky se o to ani nesnažím. Ano, bábi je u nás už třetí víkend. Ale dnes si probereme pana letce.

Článek 5

21. ledna 2012 v 12:28 | Arkadina
Každý je způsobilý mít práva.

Nasypte do mě jídlo a amputujete city.
Odstraňte jídlo a já budu cítit.
Dejte mi jídlo i city. A já budu v temnu sedět před domem.

Článek 4 (4)

17. ledna 2012 v 21:11 | Arkadina
Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

Andělé nejsou. Spása neexistuje. Umřeme. A to ještě bude ten lepší konec.
Lampa. Sníh. Nepadal. Vzdal to? Věděl, že některé rýhy jsou příliš hluboké, aby je zakryl? Nevím. Důležité je vzít si dvoje ponožky a nezapomenout rukavice. Potom stačí sedět. Tma. Měsíc nebyl vidět. Hlavní silnice. Jedno auto za deset minut. Dva chodci. Vůz na odhrnování sněhu. Neměl co odhrnovat. Dvakrát. Jel kolem dvakrát. A ona tam jenom seděla.

Článek 4 (3)

13. ledna 2012 v 13:02 | Arkadina
Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.

Probrala se u kuchyňského okna. Byla zpátky. Snažila se přijít na to proč. Na parapetu se chladil zelený čaj. Zelený, ne černý. Na lince ležel grep a lis na citron. Snažila se vzpomenout. Před chvílí byla absolutně šťastná. Co se stalo, že už není? Jak to, že před chvílí byla? Vždyť…
Ráno nebylo dobré. Vlastně noc už byla špatná. Večer příšerný. První, co viděla, byl sníh

Článek 4 (2)

9. ledna 2012 v 14:30 | Arkadina

Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem.

Kde je ta holka, která se dlouho odhodlávala dát někomu první pusu? Která měla ještě spoustu živých ptáčků? Je to ta samá, co za tmy odchází z klučičího pokoje a pouští si k tomu Blondýnku? Která jde kolem kostela a snaží se nevnímat umělecké sochy světců? Nepobuřovat je? Nevinná. Už ne. Ačkoliv stále ano. A stále je jí to jedno. Bez nutnosti cokoliv řešit. Ještě nemá prášky, tak o co jde.

Článek 4 (1)

7. ledna 2012 v 13:25 | Arkadina
Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

Ty vole. Nic jiného mě nenapadá. Po dopoledni, kdy jsem se snažila nezapadnout moc do temnoty, jsem se konečně uklidnila dost na to, abych byla schopná psát. Po obědě jsem si šla vyčistit zuby, trochu jsem si zaskákala, abych nahodila trávení, napustila si vodu do džbánu, došla do pokoje a otevřela okno. Za mnou klaply dveře. "Ty jsi byla po jídle zvracet?" Trvalo mi tři minuty jí vymluvit její představu a stejně nevypadala moc přesvědčeně. Nezvracím. Nikdy nezvracím. Drželo mě to při životě. Ta věta. To přesvědčení. Nezvracím. Nic víc, nic míň. Ale na druhou stranu, byla zatraceně blízko.

Článek 3 (3)

6. ledna 2012 v 20:41 | Arkadina
Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.

Tak jo. Jdeme se s tím rvát. S tím. S ní. S mámou. Dostává mě. V posledních dnech. Hodně. Vlastně mám dojem, že ji snad přestanu mít ráda. Nevím. Možná ano a možná ne. Poslouchám Living...

Článek 3 (2)

1. ledna 2012 v 23:13 | Arkadina
Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.

Uhm. Ehm. No. Jé. Opla. Úsměv? Hm. Eh. Lálalilalá. Chm. Ee. Parapapá. Jéje.