Článek 3 (1)

29. prosince 2011 v 13:28 | Arkadina
Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Tak už tu není. Odešla. Snad se vrátí. Víra, pevná víra v její návrat, je to jediné, co zbývá. Už se nebráním. Dělám jí to těžší, ale ONI jsou šťastní. Jsem normální. Normálně jím. Ona už odešla. Ztratila se. Jako klíční kosti. Jako tvar obličeje. Jako rovné břicho. Jako nohy, které lze obejmout. Jako štěstí.


Mlha. Nechuť. Tupé civění do prázdna. Slzy. Výkřiky, které nikdo neslyší. Pohledy, které nikdo nevidí. Není. Dostat ji zpátky bude boj. Musím bojovat. Bojovat o možnost zemřít. Nereagují. Je jim jedno, že je mi mizerně. Nebo to nevidí. Nevnímají. Zabíjí mě. Myslím. Na nože, auta, vlaky, druhé poschodí, okno vedle mého stolu. Na budoucnost. Maturitu. Zkoušky. Změny. Vysokou školu. Další rok. Další rok. Kolik jich ještě bude? Proč by měl být další? Nechte mě hladovět. Prosím. Dnes jsem skoro nedokázala vstát z postele. Pohnout se je víc než běžet maraton. Nemohu psát. Nemohu pracovat. Musím udělat maturitní práci. Nedokážu to s temnem v hlavě. Šťastné a veselé. Šťastné a hladové. Každá tuková buňka. Každá kapka krve. Už zase. Nenávidím to. Prostě tě přimáčknou ke zdi: "Jsi žena. Je to normální. Teď mi budeš pár dní vydána na milost a nemilost. Budeš vídat krev. Pokaždé. Jsi odporný tvor."
Balancuji na okraji. Mohu psát. Jak dlouho? Nevím. Četla jsem jednu báseň. Moc dobrou. Nemusím řešit, co budu přát nejen panu letci do nového roku. Ačkoliv on bude adresátem půlnočního přání. Půlnoční polibek. To mám teda radost. Nesnáším klišé. A stejně se mi to líbí. Nemohu mu říci, že přeji ledové srdce, nulové city, možnost zvolit si, jak umřeš. Že přeji splnění cíle, který vede ke smrti. Je má ponurost dána jídlem, novým rokem, hormony nebo budoucností? Asi ano. Když člověk nejí, je unavený, ale nemá na deprese sílu. Také výhoda. Chci je zpátky. Mžitky před očima. Slabost nohou. Tupou únavu. Špatnou pleť. Kruhy pod očima. Noční probouzení. Ukradnu někomu myšlenky. Opět.
Nejdřív mě objímal. Potom líbal. Seděla jsem na posteli. Klekl si přede mne. Nelíbilo se mi, že je níž. Jako by vyjadřoval, že na mně závisí. A za chvíli, když mě objímal, jsem si vybavila ptáčky. Proč? Proč se cítím jako lehká holka? Kvůli polibkům, které jsou z lásky. Kvůli objetí, které potřebuji. Kvůli pohlazení, které je příjemné.
"Strávila bys se mnou Silvestr?" Proč je menší problém zabít orla než ptáčka? Proč i u orla se cítím jako šlapka? Když se nic nestane. Když už jsem jednou s jedním chlapcem v jednom bytě o samotě spala? Mám ho ráda. Myslím si to. Tak proč mám dojem, že zabíjím ptáčky. A nikdo mi to nezakáže. Vím, nemohou, ale to jsem jediná, komu je líto, že přestávám být nevinná?
"Klidně přijď." Babička pozvala návštěvu. Jen odejít. Dojít do koupelny. Zamknout dveře. Na podlahu se spíš zhroutit než si lehnout. Civět do stropu. Nechat slzy téct. Skanou do vlasů. Vzpomínky na léto. Na mizérii. Čočky jsou prima. Lesknou se ti oči? Lesknou se kvůli čočkám. Proč vymýšlím výmluvy, když se nikdy neptají? Když mě nechají zavřít dveře. Když mě nechají přespat u kluka, o kterém nic neví.
Nemožnost být svobodná. Nutnost být panenkou. Nechat se ovládat.
 


Komentáře

1 bludickka | Web | 30. prosince 2011 v 13:08 | Reagovat

Často přemýšlím a obhajuju sama sebe. Zdůvodňuju proč dělám to, proč dělám ono. Hledám důvody, které se dokážou tvářit jako důvody. Ale nevím, jestli to tak skutečně je. Nevím, co je pravda a co si nalhávám. A hlavně - co už jsem si nalhala. A přitom se taky nikdo neptá. Neptá, proč se takhle chovám, proč cítím to co cítím. Jestli jsem se s něčím vyrovnala nebo ne. Asi si myslí, že jo.

2 Arkadina | Web | 1. ledna 2012 v 23:15 | Reagovat

bludickka: Co už jsem si nalhala. Podstatné. Lhát je tak snadné. Hlavně, když se lhát vlastně ani nemusí. Obhajoba. Chtěla bych odpovědět na tvůj komentář, ale je tak ucelený. Není, co dodat. Snad jej jen někde citovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.