Článek 2 (1)

21. prosince 2011 v 20:00 | Arkadina
Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.

Zlomky
You can't fall asleep, you have to fall in love.
Tolik myšlenek kvůli jedné puse a nakonec rozhodne, že jsem příliš unavená na to mít svůj názor.
Na druhou stranu první pusa v den, kdy umřel Havel. Rozhodně by se to dobře pamatovalo.


A zase nápis Ptáček velkoobchod.
25 minutes to go
A ptáčci přestali být důležití. Přestali děsit.
A to jako bylo vše?
Měla by ses přestat oslovovat anglicky.
Tahle bílá břečka ti pomůže rozchodit zažívání. Po chvíli civění na nevábně vypadající jogurt: snad správným směrem.
Pospěš si, holčičko, ještě musíš dneska stihnout umřít.
Co tě naučily schůzky? Nebrat si sebou příliš mnoho věcí. A ovládat mobil.
A zase špatná reakce. Miluji tě. A jéje.


Nebylo to zlé. Nezastavil se svět. Nepodlomila se mi kolena. Nezřítila jsem se do pekla. Dali jsme si pusu. Nikdo neřekl wow. Vracela jsem se prostředkem silnice. Myslím, že byl rád. A mně to nevadilo. Havel by snad také byl potěšen. Přispěl k rozvoji lásky. Pravda a láska vítězí. A asi ho mám opravdu ráda. Takového, jakým se jeví být. "… a konečně jsem udělal věc, kterou jsem chtěl…" Reakce na poznámku, že konečně při loučení nevypadal jako bych mu uškrtila štěně. Jako bych to nevěděla. A byla to neděle, den první.
Šel si provětrat hlavu. A já neměla, co na práci. Dala jsem to najevo. "Měl bych návrh, ale realita je asi nultá." Tak jsem se s ním sešla mimo pořadí. Měl radost. A já mu chtěla pomoci. Rozptýlit. Sluníčko. Už nejsem zlatíčko, už jsem sluníčko. Zvláštní. Někdy vůbec nezářím. Říká, že ho to trápí. Opět pusa. Vlastně jich bylo víc. Ocenil nečekanost setkání. Výsledkem slovo na m. O jéje. A bylo to pondělí, den druhý.
A poslal mi tip na píseň. With or without you. A schůzka v čajovně. Vědomí povinných jídel mě děsí. Klasické stavy, které se mi vyhýbají, když nemusím přemýšlet a učím se. Co s ním. Nejde nepřemýšlet. Mrzí ho to. Asi ho ještě víc mrzelo, že jsem na konci odešla, aniž bych mu dala pusu. A to mi ukázal Velký a Malý vůz. Nebo to alespoň tvrdil. A ruce sjely níž. Vrátila jsem je zpět. Je mi to lhostejné, ale proč netrápit laboratorní myš? Bojím se, že ho používám jen jako dobíjecí stanici. Čím víc jsem s ním, tím je mi lhostejnější. Tím víc se na něj dívám jako na pokusný subjekt. Je opravdu tak zamilovaný? A není na hlavu? A bylo úterý, den třetí.
A ráno jsem se vzbudila. Nadšení. Obvyklá reakce. Sněžilo. Bylo nádherně. A další schůzka dříve než jsem čekala. Pozvání na oběd. Společná cesta domů. Čaj. Doprovod na autobus. Od desíti do pěti bez jedné hodiny na sbalení věcí spolu. "Mám sbaleno a za chvíli vycházím, stíháš sluníčko?" V podstatě rekord. A většinou jsem byla šťastná. Jeho ruka na mém koleni. "Nevadí?" Jsem jako vy… A přesto jsem raději vzala jeho ruku do své. Ačkoliv nepříjemné mi to nebylo. Když ve čtyři jedl, řekla jsem, že nemám hlad. Nějak se stalo, už nevím jak: "Nedžíš snad nějakou dietu? Nepotřebuješ to." Ne, dietu bych nikdy nedokázala držet. A nelhala jsem. Neberu to jako dietu. Nepotřebuji to. Teď ani ne. Předtím a po svátcích ano. Pusa na autobusové zastávce. A vedle stála nějaká paní. Autobus zrovna přijížděl a ozářil nás světly. Máma seděla vzadu. A jéje. Nevšimla si ničeho. Z paní se vyklubala její známá: "Taky bych byla raději, kdyby se náš Jirka zamiloval." Tudíž mi nezbylo než učinit oficiální prohlášení: "Řečeno aktuální terminologií se nějak stalo, že s někým očividně chodím. Další informace nebudou poskytovány." Pan otec je zvědavý. Mučí ho, že nic neví. A já se tím bavím. Tak zlá. A od něj zase slovo na em. Líbí se mu mé vlasy. Ke konci mi byl lhostejný. Teď jeden den pauza a poté další schůzka. To je ale překvapení. A byla středa, den čtvrtý ze čtyř, kdy jsem jej viděla každý den.
Vyhrála jsem. O šest deka. Nevydrží to přes Vánoce. Nevadí. Jsem na svém ročním minimu.

 


Komentáře

1 bludickka | Web | 23. prosince 2011 v 12:32 | Reagovat

Už jsem si říkala, že se z blogu o jídle (nebo spíš nejídle) stal nový blog - blog o lásce :) ale jídlo pořád ještě hraje svou roli. ještě že se ke čtení blogu nedostane pan letec..asi by jen zíral :)

2 Arkadina | Web | 23. prosince 2011 v 18:26 | Reagovat

bludickka: Mám takový nepříjemný pocit, že to tak za chvíli bude. Kéž by. Láska je jen slovo. Ale ty pocity jsou někdy síla.
Asi ano. Zajímaly by mě jeho tipy. A skutečná bomba teprve přijde.

3 userka | E-mail | Web | 25. září 2012 v 18:18 | Reagovat

O.K. Nechám si otevřenej tvůj archiv a budu číst a číst ;)

4 Arkadina | Web | 26. září 2012 v 13:55 | Reagovat

Děkuji. Lichotí mi to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.