Prosinec 2011

Článek 3 (1)

29. prosince 2011 v 13:28 | Arkadina
Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Tak už tu není. Odešla. Snad se vrátí. Víra, pevná víra v její návrat, je to jediné, co zbývá. Už se nebráním. Dělám jí to těžší, ale ONI jsou šťastní. Jsem normální. Normálně jím. Ona už odešla. Ztratila se. Jako klíční kosti. Jako tvar obličeje. Jako rovné břicho. Jako nohy, které lze obejmout. Jako štěstí.

Článek 2 (3)

25. prosince 2011 v 21:22 | Arkadina
Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Teď už se mi chce jenom spát. Usmívat se. Nechat se obejmout panem letcem. Už je dobře. Nebo spíše, už je líp.

Článek 2 (2)

25. prosince 2011 v 19:46 | Arkadina
Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

Článek 2 (1)

21. prosince 2011 v 20:00 | Arkadina
Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.

Zlomky
You can't fall asleep, you have to fall in love.
Tolik myšlenek kvůli jedné puse a nakonec rozhodne, že jsem příliš unavená na to mít svůj názor.
Na druhou stranu první pusa v den, kdy umřel Havel. Rozhodně by se to dobře pamatovalo.

Článek 1

17. prosince 2011 v 21:54 | Arkadina
"Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné."

Padesát pět. Krásné číslo. Jenom jsem si měla dávat větší pozor. Když jsem zkoušela podprsenku. Vyhýbala jsem se nákupu nové pět let. A pak jsem svolila. Přeci jen se nebezpečí, že by někdo mohl vidět mé spodní prádlo, podstatně zvýšilo. Moje chyba.

Co nebylo vydáno

17. prosince 2011 v 19:42 | Arkadina
Drahý Arture,
stále nevím, jakou si dát přezdívku. Mám dojem, že ke mně žádné nesedne nebo že ke mně za pár týdnů sedět přestane. Pohrávala jsem si s myšlenkou na Panenku, ale nejhorší loutkové období mám už za sebou. Šedá a šedivá vypadly kvůli adrese a také pořád nevím, zda do změny barvy vlasů půjdu. A konečně řeším i otázku, jakou formou blog pojmout. Odpočet dopisů byl pěkný, ale jeho význam aspoň ze začátku a ke konci děsivý. Jenomže normální články znamenají normální deník. Což můj blog sice je, ale mně to zní nelibě. Zatím to vypadá na dopisy jednomu jménu. Odpadne vymýšlení osob. Jenom už to tady kdysi bylo. Nicméně dokud si nevymyslím jméno, budu stohovat články v počítači a uvidím, zda je poté vydám.